Opilý král Václav III. pozvedne číši vína. Když po něm jeho kumpán cosi chce potvrdit, klidně mu to odsouhlasí. Nazítří dopoledne mu už za střízliva mazaný šlechtic podstrčí listinu, kterou má panovník potvrdit svou pečetí. Stojí na ní, že mu král dává do vlastnictví několik vesnic.
Když se roku 1305 ocitá český král Václav II. na smrtelné posteli, chystá se skládat účty svému synovi Václavovi III. (1289–1306). Zanechává mu úctyhodné dědictví. Je korunovaným českým králem.
V srpnu roku 1300 táhne do Polska, a když se tam setkává s malým odporem, nechává se v srpnu v Hnězdně korunovat polským králem. Velkopolským místodržitelem pak jmenuje svého staršího nevlastního bratra, Mikuláše Opavského (kolem 1255–1318).
Pod svojí vládou Václav spojuje velkou část Polska, jeho říše tak na severu sahá až k Baltskému moři.
Sedmina zisků jde na dluhy
„Synu můj, nakloň ke mně ucha svého, vyslechni řeči mé, slyš slova má a výroky otce tvého ať ti nikdy nevymizejí, nýbrž si je zapiš do srdce svého jako do knihy a naplň je skutek!“ promlouvá Václav II. krátce před smrtí ke svému ještě ani ne šestnáctiletému potomkovi.
Svěřuje mu vládu nad českým královstvím. „Přísahej mi tady před Bohem, na ostatky svatých, kteří už tu jsou přítomni, že po mé smrti vyslechneš hlas mých věřitelů a vymahatelů a že za mne zaplatíš dluhy z království, které budeš míti v držení, a že zadost učiníš všem těm, kteří byli mnou nezaslouženě poškozeni a uraženi,“ klade mu na srdce.
Sedmina zisků z Kutné Hory, střediska těžby stříbra, je určena přímo na splácení dluhů a jejich věřitelů. Nemocný král se ovšem věnuje státnickým záležitostem až do poslední chvíle. Jakmile má pocit, že konec už je na dohled, přivolá opět české pány a syna.
Za smír odpustí králi platby
„Třebas byl věkem mladík, přece vynikal převelikou důstojností, neboť byl králem tří království,“ líčí nového panovníka v dobrém světle zbraslavská kronika.
Tvrdí, že je „mladík ušlechtilý, na pohled spanilý, zjevem sličný, zmužilý, nadaný, dokonale obdařený darem přírody, výmluvný, výřečný, uhlazeně mluvící čtyřmi jazyky:
latinským, německým, uherským a českým.“ Své vladařské schopnosti začíná Václav III. prokazovat už krátce po otcově smrti. Necelý měsíc poté, kdy otce uložil do rakve, se 18. srpna 1305 smiřuje s Albrechtem I. Habsburským. Vzdává se Chebska a Míšeňska.
Za to mu Albrecht slíbí respekt jako k českému a polskému králi. Odpouští mu také desetinu ze zisků kutnohorských dolů, kterou předtím žádal.
Prohýřené a propité noci
Mladý Václav se podle současníků chová rozmařile, pořádá divoké pitky a neváhá rozdávat královský majetek. „Počal píti víno až do opilství, tráviti beze spánku noci při pitkách, věnovati se hodům, oddávati se špatným mravům a zvráceným zvykům a prováděti všechno, k čemu svádějí popudy mladosti náchylné a zkažené mysli, ne však jak bylo dovoleno, nýbrž jak se mu líbilo,“ píše zbraslavská kronika. Děje se přesně to, co předpokládal jeho otec.
Mnozí šlechticové posílají do královy družiny své syny, kteří mladíka svádějí k pití a běhání za nevěstkami. S věčně opilým a slabým králem potom snadno manipulují. Mámí na něm do svého vlastnictví města, vesnice a hrady a dokonce si to nechávají od opilého panovníka potvrdit listinami.
Použil dary na splácení otcových závazků?
S tímto názorem ale nesouhlasí současný historik Karel Maráz.
„To, že bychom snad měli některé z oněch rozdávajících listin k dispozici, jak se někdy objevuje v literatuře, je toliko hypotetické,“ uvádí. „Jedná se spíše o dorovnávání závazků po Václavovi II.,“ tvrdí Maráz, že Václav III. vlastně jenom splácel otcovy dluhy.
Václavovy nemravnosti a opilost sice připouští, ale jenom do jeho první návštěvy otcova hrobu v den výročí jeho smrti 21. června 1306. Po rozmluvě se zdejším opatem Konrádem se prý král začíná chovat jinak.
Jenže na spravení škod už je tehdy pozdě, protože o šest týdnů později skončí 4. srpna 1306 v Olomouci jeho život rukou vraha. Václav III. tak vládne pouhých 409 dní.