Rozjíždí se vám chřipka, trápí vás rýma. Po čem často sáhnete? Aspirin je určitě jednou z tabletek, které v naší lékárničce nechybí. Pilulka ale neumí jen bojovat s různými virovými onemocněními. Dokáže postrašit i blížící se infarkt!
Kořeny všeléku můžeme hledat hluboko ve starověku. „Přineste mi odvar z kůry vrby bílé,“ úkoluje řecký lékař Hippokratés (460 př.n.l.–?370 př.n.l.) své blízké. Moc dobře ví, jaká medicína ho uzdraví.
V kůře se totiž nachází žlutá látka, kterou až v roce 1828 extrahuje německý farmakolog Johann Buchner (1783–1852) a nazve ji salicin.
Ta sama o sobě není nijak účinná, až za dalších 10 let italský chemik Raffaele Piria (1814–1865) připraví kyselinu saliciovou, která má ty správné grády.
Za všechno může táta
Nesmí se to přehnat. Jinak pacienty potrápí žaludek, průjmy, někdy dokonce místo vyléčení přijde smrt. Bolesti při horečkách nebo revmatech jsou natolik nesnesitelné, že lidé i tak raději riskují případné vedlejší účinky.
Jedním z pacientů s bolavými klouby je i otec německého chemika Felixe Hoffmanna (1868–1946) Jacob. „Uleví mé bolesti, ale možná ji přehluší pouze to, jak mi není dobře při polknutí toho léku,“ svěří se otec svému synovi. Felix si na medikament tedy posvítí.
Od prášku k tabletě
Dnem i nocí pracuje na nové sloučenině, která by jen pomáhala a chránila před vedlejšími účinky. „Mám to!“ zvolá ze své pracovny 10. srpna 1897. Podaří se mu spojit kyseliny salicylovou a octovou.
Druhá jmenovaná vyštípe negativní vedlejší účinky léku a zůstanou jen ty, které uleví. Hoffmann mladší pracuje pro farmaceutickou společnost Bayer, která medikament testuje tři roky. „Je to všelék,“ chválí svého zaměstnance vedení i kolegové.
Od prášku k tabletě
6. března 1899 nechají zaregistrovat ochrannou známku aspirin, kdy písmeno „a“ znamená acetyl, tedy část kyseliny octové, a výraz „spir“ je odvozen od tužebníku jilmového (Spirea ulmaria), ze kterého se získává salicin.
Přípona „in“ se u léků tehdy běžně užívá. O zázraku se mluví po celém světě. Jak je někomu nevolno, už běží ke svému lékárníkovi a prosí o malý papírový sáček. V něm je ukryto 500 mg zázračného prášku.
Boj o vynález aspirinu
Až v roce 1934 se Hoffmann začne dožadovat toho, aby byl uznán jako objevitel aspirinu. Po boku mu však ve firmě Bayer byl ještě jeden vědec, Arthur Eichengrün (1867–1949).
Podle kolegů a známých obou mužů to je právě Eichengrün, kdo radí Hoffmannovi, s čím má sloučit kyselinu salicylovou. Je prý chytřejší, za svého života nastřádá skoro pět desítek patentů.
Jenže s židovským původem si ve 30. letech může o nějakém uznání v Německu jenom nechat zdát.
Proti infarktu i Alzheimeru?
I když medikament ušel dlouhou cestu, v podstatě od Hippokrata, až dnes se přichází na to, jaké neskutečné účinky má. Snižovat teplotu a mírnit bolesti, to dokáže kdejaký paralen nebo ibuprofen.
Aspirin ale podle posledních výzkumů prý významně snižuje riziko infarktu myokardu, mrtvice, dokonce je účinný v boji rakovině a pomáhá jako prevence Alzheimerovy choroby.
