Na jedné straně uctívaní jako špičkoví vojáci, na straně druhé odsuzovaní jako nelítostní zabijáci. Mnozí z nich mají na svém kontě stovky životů, ovšem jejich hlavní přínos armádě spočíval hlavně v neomylných dovednostech průzkumníků a pozorovatelů.
Spoustu špičkových odstřelovačských es excelovalo na straně Sovětského svazu. Většinu z nich ale předčil nenápadný Fin…
Příbuzní a známí o něm hovořili jako o někom, kdo by neublížil ani mouše.
Dobrosrdečný mladý muž se však vryl do paměti nepřátel hlavně jako nejvýkonnější odstřelovač druhé světové války, muž, jemuž současníci vymysleli přezdívku Bílá smrt – to je Fin Simo Häyhä (1905–2002).
Rudá armáda za branami
30. listopadu 1939 Sovětský svaz bez vyhlášení války napadl Finsko a narazil na Mannerheimovu linii – systém opevnění budovaný ve 20. a 30. letech napříč Karelskou šíjí, který měl přehradit nejsnadnější přístupovou cestu v případě útoku Sovětského svazu.
Finové tak urychleně zmobilizovali záložní jednotky a Simo Häyhä byl přiřazen k 12. pěší divizi plukovníka Stevensona, jež měla za úkol bránit postupu Rudé armády v okolí řeky Kollaa.
Skvělé maskování
Simo měl jediný úkol. Nepříteli způsobit co největší ztráty. To se mu také dařilo.
Ve známém terénu se pohyboval naprosto bez povšimnutí, byl zvyklý operovat v třeskutých mrazech, často se na své pozici nechal zasněžit tak, že z jeho příkrovu čouhala jen hlaveň jeho pušky Mosin–Nagant M28. Häyhä za méně než 100 dní zabil přes 800 sovětských vojáků.
Až 6. března 1940 jej našel sovětský tříštivý granát, jehož střepina mu odstřelila půlku obličeje. Simo upadl do kómatu, z něhož se probral 13. března, v den, kdy bylo vyhlášeno příměří a ukončení bojů. Oficiálně potvrzených zabitých cílů má na kontě 505.
