Před 135 lety, 21. července 1880, se narodil slovenský generál a diplomat Milan Rastislav Štefánik. Jako spolupracovník Tomáše Garrigua Masaryka a spoluzakladatel československého státu patří mezi významné postavy novodobé slovenské, ale i české historie.

Štefánik byl mužem mnoha zájmů. Po studiích astronomie na pražské univerzitě od roku 1904 žil a pracoval ve Francii, získal francouzské občanství a stal se generálem francouzské armády.

Při svých četných vědeckých výpravách za zajímavými nebeskými jevy navštívil například Brazílii a Ekvádor, na Tahiti se zasloužil o vybudování hvězdárny. Z pověření francouzských úřadů také zakládal meteorologické a radiotelegrafické stanice.

Za první světové války byl společně s Masarykem a Edvardem Benešem vedoucím představitelem československého exilového odboje a místopředsedou Národní rady československé v Paříži. Organizoval především československé legie ve Francii, v Itálii a Rusku. V roce 1918 se stal prvním ministrem vojenství Československé republiky.

Štefánik zahynul tragicky v pouhých 38 letech 4. května 1919 v troskách letadla, kterým se vracel do vlasti.

O příčinách pádu letadla ve Vajnorech u Bratislavy a okolnostech Štefánikovy smrti dodnes nepřestaly kolovat mýty a spekulace. Někteří historici tvrdí, že nehodu mohl způsobit sám Štefánik, který prý během přistávacího manévru omdlel a spadl na řídicí páku.

Podle jiných badatelů byl letoun sestřelen československými vojáky, kteří si spletli italskou trikolóru s maďarskou.

S Maďarskem bylo tehdejší mladé Československo doslova na kordy. Narazit lze ale i na spekulace o sebevraždě, nebo dokonce o atentátu, jehož údajným zosnovatelem měl být ministr zahraničí Edvard Beneš.

Ve víru dohadů o příčinách Štefánikovy smrti pak nezřídka zapadá význam jeho krátkého, ale na události mimořádně bohatého života pro moderní dějiny Čechů i Slováků.