V Irkutské oblasti ruské Sibiře leží Angarsk. Nenápadná zastávka na transsibiřské magistrále se po jistou dobu ale stane nejvíce vyslovovaným městem Ruské federace. Právě odsud pochází nejplodnější sériový vrah současného Ruska.
Příběh začíná zazvoněním telefonu na policejní stanici v Angarsku v létě roku 1992. Nějaký muž hlásí, že v lese nedaleko města našel mrtvou ženu. Před smrtí byla krutě zbita. Policisté krčí rameny.
Přicházejí s několika vyšetřovacími verzemi, ale na konkrétního pachatele zatím nic neukazuje. V dalších letech se setkávají s podobnými případy. Pravidelně vyjíždějí k odhozeným ubitým a znásilněným ženám.
V týmu často nechybí ani Michail Popkov (*1964), kterého okolí zná jako policajta Míšu. Pohodového, společenského a vzdělaného člověka.
Zatímco ostatní kolegové sbírají stopy z místa činu, on ale naopak kontroluje, jestli nezanechal nějaké, které by mohly vést přímo k němu.
Útočí vždy v uniformě
Jeho útoky probíhají vždy stejně. Oblékne se do policejní uniformy a vyrazí svým autem Lada na projížďku. Vyhlédne si osamělou ženu jdoucí podél silnice nebo stojící na opuštěné zastávce autobusu. Přibrzdí. „Svezu vás,“ nabídne galantně.
Při pohledu na jeho uniformu žádná neodmítne. Vždyť jsou přece přímo pod ochranou strážce zákona. Místo do cíle jejich cesty s nimi zamíří do hloubi lesa. Když ženy pochopí, co se děje, je pozdě.
Popkov se mění v bestii, která je nejenom zabije, ale také zohaví. Dostává proto přezdívku Vlkodlak. Jednou veze dvojici dívek. „Vyndal jsem z kufru auta sekeru a jednu z nich několikrát praštil do hlavy. Pak i druhou. Chtěly utéct, ale nedostaly šanci,“ líčí později.
Dvojí život bývalého policisty
Jedna z dalších obětí jeho řádění dokonce přežije. Na policejní služebně vylíčí, že útočník měl policejní uniformu.
Sibiřští ochránci zákona proto osloví 3500 současných a bývalých policistů z Angarské oblasti, aby poskytli svoje DNA. Vzorky putují ke srovnávací analýze se stopami spermatu nalezenými na mrtvých ženách.
V roce 2012 konečně zjistí, že tři z nich se shodují s Popkovovým DNA. Od první vraždy tehdy uplynulo už 20 let. Míša už u policie neslouží. Živí se prodejem aut.
Vzorný manžel i otec
Zatčeného si berou do parády soudní psychiatři, kteří potvrzují, že je příčetný a přesně ví, co dělá. „Byl i vzorným otcem, své dceři projevoval lásku.
Ke své ženě ale neměl blízký vztah, přestože se ukazoval jako dokonalý manžel,“ dodává jeden z vyšetřovatelů. Kde se v Míšovi bere agresivita a nenávist vůči ženám? Za vším stojí odhalená manželčina nevěra.
Naoko se sice tváří, že jí odpouští, ale ve skutečnosti její čin vnímá jako obrovské ponížení. „Všechny ženské jsou sprosté nevěrnice!“ honí se mu hlavou. Vztek na manželku si vybíjí na ostatních ženách.
Neuvěřitelných 78 obětí
Ke třem vraždám, které mu prokážou v červnu 2012, postupně přibývají další.
Nakonec jich je potvrzeno 78. První doživotní trest mu soud udělí v roce 2015 za 22 vražd, tři roky poté se přiznává ještě k dalším 56 vraždám a 10. prosince 2018 za ně dostává druhé doživotí.
Počtem mrtvých tak trumfne Andreje Čikatila i Alexandra Pičuškina, kterým patřily první příčky ruských statistik sériových vrahů.
