„Naši čistotu musíme prověřit tou nejtěžší zkouškou, abychom věděli, zdali nabízíme tu nejčistší oběť,“ klade stárnoucí Gándhí na srdce své teprve 18leté neteři a věrné stoupenkyni Manu. Pak jí sdělí, že za tímto účelem spolu musí spát a navíc zcela nazí.

Dívka nezaváhá, svlékne si šaty a pak vpluje do postele. Gándhí se k ní ihned připojí.

Zplodí čtyři děti, pravidelně spí v jedné posteli s krásnými nahými ženami a když mu umíral otec, vypařil se od jeho smrtelné postele, aby si rychle užil s manželkou. Těžko by někdo hádal, že jde o popis Mahátmy Gándhího (1869–1948).

Indický duchovní a politický vůdce prosluje především coby představitel pasivní rezistence vůči britské nadvládě. To je ale pouze špičkou ledovce jeho filozofie.

Jakmile jde totiž o jím široce proklamovanou sexuální abstinenci, pak razí spíše cestu rezistence aktivní…

Sex ani po svatbě

„Tvrdil, že ženy by měly odolat svým manželům a muži by měli potlačit své ‚zvířecí pudy‘. Sex měl podle něj sloužit pouze k plození,“ popisuje Gándhího vztah k partnerským radovánkám současný indický novinář Soutik Biswas.

Sex prý vnímá pouze jako projev chtíče a mladé páry neustále nabádá, aby se mu obloukem vyhnuly. Sám přitom až do svých 38 let žil na tehdejší poměry vcelku běžným manželským životem.

Svojí ženu Kasturbu (1869–1944) si vezme v pouhých 13 letech a než v roce 1907 složí slib celibátu (neboli brahmačarji), zplodí s ní celkem čtyři děti. Ani pak ale není jeho asketický způsob života úplně bez poskvrnky.

Ačkoliv všechny okolo instruuje k přísnému odříkání, sám si začne do svého ášramu vodit jednu ženu za druhou.

Za jednotu Indie?

Když se ve 40. letech začne hovořit o rozdělení Indie na dva státy – muslimský Pákistán a hinduistickou Indii, rozhoří se tím i válka mezi stoupenci obou náboženství.

Gándhímu konflikt dělá starosti, a z nějakého důvodu si usmyslí, že „vzestup náboženského násilí v zemi je provázáno s jeho schopností být dokonalým celibátníkem,“ uvádí indický historik Ramachandra Guha (*1958).

Na stará kolena proto začne sílu svého odříkání testovat.

Za tímto účelem požádá nejdříve svoji praneteř Manu, aby s ním sdílela lože, a po ní následují další ženy a dívky, kterým, zatímco se účastní jeho „experimentů za spásu Indie“, zakazuje mít pohlavní styk s jejich právoplatnými manželi.

Před svými stoupenci se přitom snaží vystupovat coby oddaný celibátník. „Účelně pozměnil význam pojmu zdrženlivost tak, aby to odpovídalo jeho osobním praktikám,“ uvádí britský spisovatel Jad Adams (*1954).

Rozkol mezi svými

Ne všichni jsou z Gándhího chápání cudnosti u vytržení. I jeho spolupracovníci mu spílají, že by takového chování měl zanechat, neboť informace o jeho přeplněné posteli mu nedělají na veřejnosti dobré jméno.

V nejhorším případě by to mohlo zničit i jeho reputaci asketického lidového vůdce. „Jeden společník řekl, že jeho chování je ‚pochybné a neobhajitelné‘. Jiný na protest přestal s Gándím pracovat úplně,“ píše o rozkolu uvnitř ášramu Biswas.

Zdali měl ale Gándhí s některou ze svých spolunocležnic skutečně pohlavní styk, je předmětem spekulací.

Očištěn in memoriam?

Adams píše, že o velké části těchto skutečností se vědělo již za Gándhího života. Například indický právník a politik C. P. Ramaswami Iyer (1879–1966) ho jednou nazval „nejnebezpečnějším, napůlpotlačeným sexuálním maniakem“.

Kontroverzní praktiky však měly účelově zapadnout po Gándhího tragické smrti v roce 1948, kdy mu měl domácí i zahraniční tisk nasadit gloriolu a prohlásit ho za „Otce národa“.