Proměny názvu pražského Vítězného náměstí: Beneše střídala Řijnová revoluce

Dejvická stráň nabízí už od poloviny 15. století příznivé podmínky pro pěstování vína.

V roce 1620 se počet zdejších vinic vyšplhá na 130. Po třicetileté válce (1618 – 1648) jich ovšem zůstane „pouhých“ 50. Na přelomu 19. a 20. století z nich ale v místech současného Vítězného náměstí a jeho okolí nezbývá už skoro nic.

Otcem náměstí se ve 20. letech 20. století stává český architekt Antonín Engel (1879 – 1958), tvůrce mnoha ministerských budov, který vytváří „styl bez ohledu na přechodné módní ambice, architekturu vpravdě monumentální, která zachovává svoji hrdost a obraz doby svého vzniku.“ Vítězné se náměstí říká v letech 1925 – 1940.

Architekt Antonín Engel pojme náměstí jako velkorysý prostor, ze kterého vycházejí široké ulice.

Poroučí říšská moc

Za Protektorátu Čechy a Morava by název mohl ponoukat k myšlence, že by Češi mohli vyhrát válku. V roce 1940 proto nacisté nařizují změny u několika stovek pražských ulic.

Poněmčování začíná 4. dubna 1940, kdy se Pelléova ulice v Dejvicích mění na Generála Wilhelma Roettiga (1888 – 1939), zabitého při invazi do Polska, náměstí Vítězství zase na Branné moci (samozřejmě říšské).

Edvard Beneš bydel nějaký čas na Praze 6 v ulici Na Zátorce.

Pozvánka na Zamini

V roce 1946 probíhá další změna: vojáky střídá jméno československého prezidenta Eduarda Beneše (1884 – 1948). Diplomat František Schwarzenberg (1913 – 1992) vzpomíná, že když Benešovi bydleli nějaký čas na Zátorce pod letenským vodojemem (dnešní Praha 6).

Beneš prý Schwarzenberga v začátcích jeho diplomatické kariéry zval na „zamini“ (Ministerstvo zahraničí).

Podoba paláce Bajkal na Vítězném náměstí v roce 1930.

Zapomenuté nároží

I když prezident není po únorovém převratu v roce 1948 oblíbenou osobou, komunističtí funkcionáři při chůzi asi nezvedají oči nahoru. Na nároží ho totiž zapomenou až do roku 1952! Když si konečně všimnou, čí jméno zbylo na významné dejvické křižovatce, okamžitě nařizují výměnu za Říjnové revoluce.

Náměstí lemují monumentální stavby z doby jeho založení architektem Engelem.

Staronové jméno

Jiná, tentokrát Sametová revoluce, ale název naštěstí smete do propadliště dějin.

Živé centrum Dejvic si ovšem muselo půl století počkat, než se v roce 1990 mohlo znovu vrátit ke staronovému názvu Vítězné. Na Praze 6 postupně přibývají pod jmény náměstí a ulic i tabulky s informacemi o osobnostech, podle kterých jsou pojmenovány.