Zkušeností se zbraní nemá David Lubina málo. Rozhodně jej tedy nemůžeme považovat za zoufalce, který sáhne po zbrani omylem a nedomyslí následky. Rozhodně se nejedná o žádného svatouška a on sám o sobě hovoří jako o grázlovi.

V září 2005 však jeho gaunerství nabere mnohem brutálnější směr. Připraví o život nevinného člověka.

Dětství Davida Lubiny nepatří k nejšťastnějším. Domácnost vede tvrdá ruka jeho otce, ostatně o facky není nouze ani v případě Davidovy výchovy. „Byl jsem velmi živé dítě.

Potížista od samého začátku,” přizná později policistům u výslechu a dodá, že jedničku z chování měl na vysvědčení snad jen jednou v životě.

Mladý Lubina doslova roste pro kriminál a dělá to, co mu nařídí táta. Potíže s chováním se s ním vezou celou školní docházku, s odřenýma ušima se vyučí zedníkem. Škola je za trest a výuka také.

Kde se ale mladý Lubina cítí jako ryba ve vodě, je vojna. „Strávil jsem tam 14 měsíců a absolvoval jsem poddůstojnickou školu. Chtěl jsem tam zůstat,” říká. Jenže otec jeho budoucnost vidí jinak.

„To ani náhodou, nebude z tebe žádný vygumovaný zelený mozek,” rozčílí se na syna a ten poslechne. Místo vojenské kariéry nastoupí David na dráhu zlodějíčka a kriminálníka.

Hon na peníze

Šikmá plocha očividně Davida Lubinu láká mnohem víc než spořádaný život. Ve vězení si odsedí osm a půl roku za přepadení pošty, při kterém držel rukojmí.

V červnu roku 2005 je opět soudem poslán do vězení na osmnáct měsíců za ohrožování cestujících v autobuse plynovou pistolí. Ten nejzávažnější zločin však teprve spáchá.

Zoufalá existence, ve kterou se David Lubina promění, potřebuje peníze. Nejlépe hned a hodně. Obstará si pistoli a plánuje přepadení banky. Po několikáté pokouší osud nejprve na Praze 6, ale nesebere tolik odvahy, aby dílo dokonal. Bez alkoholu to nepůjde. Za pár drobných koupí dva litry toho nejlevnějšího krabicového vína.

„Vypil jsem je během chvíle. Byl jsem pod obraz Boží,” přiznává později Lubina, který ani neví, jak se osudného dne posilněný opojným nápojem dostal na Karlovo náměstí. Plán žádný nemá. Nechává to náhodě. Laškuje s myšlenkou vyloupit banku, místo toho se ale vše odehraje úplně jinak.

Dívka na lavičce

Ovíněný Lubina se potácí parkem na pražském Karlově náměstí. Na jedné z laviček sedí i mladá dívka, Eliška. Kriminálník s kuklou na hlavě si k ní přisedne. Eliška zbystří. Chce rychle zmizet, v tu chvíli ji ale něco zatlačí do zad.

„Půjdeš se mnou, nebo ti střelím kulku do páteře,” hlaholí Lubina a tiskne přitom hlaveň pistole dívce těsněji a těsněji do zad.

Ta prosí, slibuje a nabízí své osobní věci i peníze. Marně. Muž opakuje stále to samé jako zaseknutý kolovrátek. „Proč byste to dělal, proč byste mě zabíjel,” snaží se slečna zachránit si život. „Už jenom pro ten pocit,” odpoví sebejistě budoucí vrah.

Dítě v kočárku

Následující události se seběhnou velmi rychle. „Drž hubu ty krávo,” snaží se Lubina Elišku umlčet, když vidí, že roztodivná dvojice sedící na lavičce poutá pozornost okolí. Všimnou si jich dva mladí muži. Jeden tlačí kočárek s ani ne ročním miminkem. Posunky se dohodnou, že slečně zkusí pomoci.

Zřejmě si nevšimnou zbraně, která je od samého začátku odjištěná a nabitá. Muž s kočárkem vyrazí k lavičce. „Slečno, potřebujete pomoc?” ptá se a odpověď na jeho otázku bude natolik brutální, že nikdo z přihlížejících nedokáže zareagovat.

Lubina stiskne spoušť. Zásah, nevinný se zhroutí na zem na všechny čtyři. Zakřičí bolestí.

„Moje dcerka, je v pořádku?” zjišťuje naléhavě a mezitím se ozve další výstřel. Nyní Michal Velíšek (1973–2005), střihač televize Nova, leží na zemi a začíná marný boj o jeho život!

Druhá rána na jistotu

„Nechci, aby to vyznělo nějak cynicky, ale první střela je nástřelná, druhá na jistotu,“ vypoví později Lubina.

Má pravdu. Druhá rána Michalu Velíškovi nevratně poškodí životně důležité orgány a i přes veškerou snahu lékařů v nemocnici zraněním podlehne.

Pachatel okamžitě po druhém výstřelu utíká a šokem a strachem ochromená Eliška iniciativně bere do rukou madlo kočárku a konejší dcerku raněného. Policie okamžitě volá manželce: „Prosím přijeďte na Karlovo náměstí, vašemu manželovi někdo ublížil!”

Iva Velišková v tu chvíli netuší, jak moc je situace vážná a že o pár hodin později se jí doslova zhroutí svět.

„Měli jsme pár dnů před pátým výročím naší svatby, pár dnů před odletem na dovolenou, kterou jsme si k výročí koupili, pár dnů před mými narozeninami a Michalovým svátkem,“

popisuje zdrcená žena, která právě přišla o muže svého života. „Můj manžel Michal, otec devítiměsíční holčičky, zemřel,“ napíše ráno dívce, které statečnost jejího muže zachránila život.

Tragická souhra náhod

Smrt oblíbeného kolegy otřese celým pracovištěm. Solidaritu projevují i lidé z ostatních televizí.

„Najednou se zastavil svět. To, že někdo Michala postřelil, zasáhlo všechny. Byl hodně oblíbený. S Ivou a malou Valentinkou tvořili ideální rodinu.

Byla to taková pohádka, kde prince bohužel potkal špatný osud,“ vypráví o osudném dni tehdy marketingová ředitelka Novy Míla Nováková.

Tím spíš, že se jednalo o skutečnou vrtkavost osudu. 13. září Michal Velíšek odchází z práce dřív, kolegové vezmou práci za něj, s manželkou chce totiž oslavit výročí svatby. Má vzít na procházku dcerku Valentinku, aby Iva mohla doma všechno připravit.

V tu chvíli vrávorá po Karlově náměstí na mol opilý Lubina a v tu chvíli si studentka Eliška odskočí do parku na svačinu.

Jako štvaná zvěř

Policisté okamžitě rozjedou pátrání po pachateli. Veřejnost je činem zatím neznámého muže naprosto znechucena, někomu, kdo zabije bezbranného muže před vlastním dítětem se nedá odpustit. „Měl kuklu přes hlavu, mikinu a sepranou kapuci,”

vypovídá pak Eliška a maskování pachatele vyšetřovatelům komplikuje práci. S přiřazením jména k pachateli pomohou kamery v metru. Na stopu pak policii přivede nabídka výkupného za vrahovu „hlavu”. Ironií osudu je fakt, že Lubinu prozradí jeho známý.

„Policii se přihlásil člověk, se kterým byl Lubina jako jedním z mála v kontaktu. Ani tomu však nedůvěřoval natolik, aby mu prozradil, kde konkrétně se nachází.

Tento svědek začal s vidinou odměny s policisty spolupracovat a Lubinu nasměroval na již zmíněný Černý Most,“ vysvětluje vyšetřovatel Pavel Rosák. V době zadržení Lubina působí jako naprostý zoufalec, štvaná zvěř, která už nevěděla kudy kam.

Doživotí neklapne

V poutech skončí vrah tři týdny po činu. Bolest, kterou však způsobil rodině Velíškových se tím nezmenší. U soudu Lubina svých činů lituje, prý si kočárku, který Velíšek onen podvečer tlačil, nevšiml. To, že si přisedl zrovna k Elišce, byla náhoda. Soud, navzdory očekávání, pošle pachatele do vězení „jen” na 25 let.

„Můj soukromý názor je takový, že David Lubina už nemá právo vůbec na nic. To dnešní rozhodnutí soudu na mojí a Valentinčině věci nic nemění.

Jsem jenom zvědavá, kdo, až bude David Lubina propuštěn, ohlídá, aby se něco podobného nikdy nestalo,” komentuje rozsudek zdrcená vdova po Michalu Velíškovi.

Určitou hořkost v sobě nese rozsudek i vzhledem k tomu, že Lubina může být po dvou třetinách trestu podmínečně propuštěn – tedy v roce 2022.