V téhle vsi všem přeskočilo! Koláče rostou na střeše, čeledín snáší chodící vejce, ke hře s kočkou se nosí brnění. „Mluvící obrazy“ se v 16. století těší velké oblibě a malíř Pieter Brueghel si libuje v absurditách. V pošetilém konání vesničanů zvěcňuje dobrou stovku přísloví a obratů…
Zakladatele slavné vlámské dynastie umělců a nejznámějšího nizozemského malíře 16. století Pietera Brueghela staršího (asi 1525–1569) obestírá tajemství. Není jisté, kdy a kde se přesně narodil.
Snad ve městě Breda v Brabantském vévodství (nyní Nizozemsko). Malovat se učí v proslulé dílně předního umělce Antverp, a kromě zkušeností tu získává ruku mistrovy dcery Mayken. Rušný obchodní přístav a ráj knihtiskařů je studnicí inspirace.
Brueghel slyší mnoho o vrcholné renesanci a dvakrát se za ní vydává do slunné Itálie. V roce 1561 se s Mayken usazují v belgickém Bruselu. Synové Pieter Brueghel mladší a Jan Brueghel starší půjdou v otcových stopách.
Převlečený sedlák
Pietera fascinují prostí vesničané a často mezi ně chodí, údajně v převleku za sedláka. V roce 1559 si ovšem z jejich prostoty trochu utahuje.
Na obraze Modrý plášť, dnes známém pod názvem Nizozemská přísloví, zachycuje v bizarních výjevech ze selského života asi 100 přísloví a slovních obratů, užívaných v nizozemštině jeho doby. Proč modrý plášť? Pár uprostřed návsi symbolizuje klam.
Žena v křiklavě červených šatech halí manžela do pláště nevědomosti. Muž má před očima vlčí mlhu a nevidí si na špičku nosu. Teprve začne-li situaci zkoumat, spadnou mu šupiny z očí.
Řekni to „obrazně“
Brueghel zprostředkovává bohatství svého jazyka bez slovníku a řada jeho výjevů je platná i dnes – v drobných obměnách také v češtině. Pozorovat čápy lze vyložit jako chytat lelky. Kdo vidí tancovat medvědy, ten vlastně šilhá hlady.
Hospodář s kádí světla za bílého dne nosí dříví do lesa nebo sovy do Athén. Malíř ovšem do skrumáže výjevů vpašuje i konflikt mezi reformátory a katolickou církví. Modrá koule s křížem symbolizuje svět, o který tu vznikají spory.