„Z lásky k životu a z úcty k té, se kterou chci jednou prožívat nekonečné štěstí bez hranic, si slibuji, že už si nikdy nic nezačnu s prodavačkou lásky.“ umíní si baron Johannes Nádherný. Slib ale nesplní. Pro prodejné krásky má slabost.
Mladý baron Johannes Nádherný (1884–1913) se v Praze místo studia věnuje získávání sexuálních zkušeností, tu první zažije už v šestnácti letech. Dámou, která ho na konci května 1900 světí do tajů milostných radovánek, je jistá Stephi.
Srovnat si hlavně, co mu přináší nový zážitek nějakou dobu trvá, proto má jeho záznam o další intimní zkušenosti datum až 9. listopadu 1900. Vyvolenou se stane jistá Emma, působící v Dezortově nevěstinci v Jakubské ulici. Od té doby zápisy přibývají geometrickou řadou.
Pomohou výhrůžky
O chování nezdárného synka se rychle doslechne jak maminka Amélie (1854–1910) i jeho poručník, strýc Vilém Klein z Wiesenbergu, protože mladý pán je nezletilý. „Jezdí po městě ve fiakru v doprovodu pochybných ženštin,“ donese se k jejich uším.
Školní prospěch hýřivého mladého barona nestojí za nic, a dokonce v septimě gymnázia propadne. „Věnujte se škole, ne lehkým ženám, jinak podpora na studiu skončí,“ vyhrožuje poručník s matkou. Jindy to zkusí po dobrém prosbami.
Baron si vezme ponaučení a stihne se věnovat jak avantýrám, tak vysedávání ve školních lavicích a roku 1903 odmaturuje. „Zapsal jsem se na filozofickou fakultu univerzity,“ pochlubí se matce i poručníkovi.
Na roli otce se necítí
Se stejnou pravidelností jako přednášky v oboru filozofie a dějin umění navštěvuje i pražské nevěstince. K jeho oblíbeným zastávkám patří salon Abrahama Goldschmieda v Kamzíkové ulici.
Nádherný tu roku 1906 podlehne kouzlu ohnivé Maďarky, která si nechává říkat Piroška nebo Anuška. Často za ní zaskočí i s květinou nebo dárkem.
V roce 1908 pak přichází zpráva z Piroščina rodného uherského Hatvanu: „Jéžiš Janesy, kdybys tak viděl naše pokřtěné dítě, jak je milé, světlé vlásky, modrá očka, a tak tlusté, milé, Janesy, napíšeš mi brzy?“ Neodpoví. Do manželství se mu nechce a svoji vyvolenou by si z prostitutek nevybral. Stejně není jisté, že dítě je opravdu jeho…
Následky nevázaného života
Ke kněžkám prodejné lásky se chová laskavě, často si s nimi píše, přitom „korespondence mezi klientem a prostitutkou nepatří zrovna k běžné formě komunikace v tomto oboru podnikání,“ uvádí současná historička Milena Lenderová.
Dodává, že prodejné ženy přijímal i ve svém bytě.
Johanna brzy doženou následky nevázaného životního stylu. „Buďte ujištěn, že klid, s jakým přijmu tu Jobovu zvěst, bude stejně velký jako má radost, když gonokoky (původce kapavky) nenajdete,“ píše roku 1907 lékaři pohlavních chorob Vítězslavu Janovskému (1847–1925). Nález je pozitivní, nemoc se ale podaří vyléčit.
Nádherný ale v návštěvách bordelů pokračuje a o rok později mu Jasný potvrdí, že má syfilis.
Lásku odradí anonym
Operace tvrdého vředu nepomůže. Po smrti matky roku 1910 musí převzít starost o panství ve středočeských Vrchotových Janovicích. Spravovat rodinné statky se mu daří. Přichází i velká láska.
Zamiluje se do Valentiny Mladotové (1891–1984) z nedalekého Červeného Hrádku. Konec jeho nadějím ale udělá anonym, který Valentině zašle jedna z lehkých žen. Slečně Mladotové barvitě vylíčí baronovy pletky a je po lásce.
Johannes se dalších pokusů o získání Ninina srdce vzdává a v květnu 1913 se raději zastřelí, aby nemusel čelit krutému umírání na následky nemoci. Z trojice sourozenců Nádherných je nejznámější Sidonie (1885–1950) na svou dobu hodně nekonvenční šlechtična, která se stala múzou básníka Rainera Maria Rilkeho (1875–1926), malíře Maxe Švabinského (1873–1962) a spisovatele Karla Krause (1874–1936). Zůstane z celé rodiny sama, protože její dvojče Karel Nádherný (1885–1931) zemře na komplikace po operaci slepého střeva. Po únoru Sidonie 1948 uteče z vlasti a zemře ve Velké Británii.
