Ježíšek leží v jesličkách, Panna Maria ho kolébá, svatý Josef mu zpívá, pastýř troubí, tři králové nesou dary, ale ten panáček vzadu, co divně sedí… proč má spuštěné kalhoty a co to vůbec dělá?
Jmenuje se Caganer a vypadá jako obyčejný sedlák. Má černé kalhoty, bílou košili a červenou čapku zvanou baretina. Někdy kouří dýmku nebo si čte noviny, ale především je u toho přikrčený, jako by seděl na záchodě, a vykonává velkou potřebu.
A co víc, jeho čerstvý exkrement už leží za ním na zemi! Caganer totiž znamená katalánsky doslova „ten, který kaká“, neboli „kakáč“ či lichotivěji „kakánek“.
A světoznámou vánoční scenérii tedy nevšedně doplňuje především v Katalánsku či v oblastech souvisejících s katalánskou kulturou, jako je Andorra, Valencie či jih Francie. Všimnout si ho ale můžete třeba i v Portugalsku nebo v italské Neapoli.
Trochu se skrývá
Postavička Caganera sedí v Betlémě většinou někde úplně vzadu. Určitě dále od jesliček, nejlépe v rohu, kde nebude moc vidět, často se schovává třeba za stromem.
A když pak přijdou lidé a hlavně děti k neznámému betlému, rádi soutěží v tom, kdo najde ve změti figurek ukrytého kakáče jako první. Pokud jste v Katalánsku, můžete se vsadit, že tam určitě nechybí!
Ovšem jedna otázka se přeci ještě nabízí – jak se postava kálejícího muže v betlémě, jako symbolu Vánoc a křesťanství, vůbec vzala? To dnes přesně nikdo neví. Jisté je snad jen to, že se začíná v betlémech objevovat někdy na přelomu 17. a 18. století.
Úroda, štěstí i rovnoprávnost
Teorií je pochopitelně více. Jedna například popisuje dobu vzniku postavičky caganera jako období tzv. extrémního realismu, kdy se objevují právě popisy běžných situací v životě lidí.
Jiná upozorňuje na to, že vyměšování představuje symbol hojnosti, protože ta souvisí s dobře pohnojenou půdou. A s dobrou úrodou je spojen blahobyt, úspěch i pevné zdraví.
Proto kadící panáček přinese do nového roku úrodu a štěstí, a kdo ho zapomene do betléma umístit, čeká ho jen smůla a neúspěch! Může však jít o prosté vyjádření mentality Katalánců, kteří přeci nebudou skrývat to, co je v životě zcela přirozené!
A zároveň i základní myšlenky, že všichni lidé na světě jsou si rovni. Protože každý, jakékoliv rasy, národnosti, pohlaví či společenské třídy, musí vykonávat velkou potřebu.
Stejně dobře však plní figurka i funkci lidského rozměru „božských“ Vánoc – upozorňuje na lidskou stránku Ježíše jako Božího syna.
Nikdo slavný nechybí
Tradice netradice, postava Caganera je již dlouho především dobrý byznys, a tak se s ním v katalánských oblastech běžně setkáte nejen v betlémech, ale i v téměř každém stánku či obchodě se suvenýry.
Ručně malované figurky z pálené hlíny nejsou jen symbolem Vánoc, ale i obecně kultury Katalánců a jejich urputného boje za nezávislost a svobodu. A figurka Caganera dávno není jen anonymním sedlákem, ale získala již tváře mnoha známých osobností z celého světa.
Od slavných sportovců, prezidentů a dalších politiků, zpěváků, herců či vědců až po pohádkové či historické postavy. A není to vůbec bráno jako zesměšnění, zkrátka každý, kdo něco znamená, má svého Caganera.
Ve vyměšovací pozici tak strnul již třeba Albert Einstein, Donald Trump, John Lennon, Lionel Mesii, Dalajláma, britská královna Alžběta, Spiderman, bývalý papež Benedikt VI. nebo letos nově i ekologická aktivistka Greta Thunbergová.
Polínko vykaká dárky
Caganer však jediným kakajícím symbolem zimních svátků není. Nepostradatelné je o Vánocích také tzv. Tió de Nadal neboli Cagatió.
V podstatě jde o dřevěné polínko s nožičkami, namalovaným obličejem a červenou čepičkou, které se přinese druhý prosincový týden do místnosti a přehodí se přes něj deka, aby mu bylo teplo.
Děti se poté o polínko musí starat a krmit ho, aby pak na něj na Štědrý den mohli poklepat klacíkem a zazpívat mu písničku. Když deku nadzvednou, zjistí, že jim polínko nakakalo dárky.
Někdo přirovnává katalánské Cagatió spíše k našemu Mikuláši, protože dětem nadělí především sladkosti a drobné hračky. Na velké dárky si v Katalánsku většinou počkají až na Tři krále.
