Skoro bez dechu prochází Fleming laboratořemi FBI. Ty obrázky se mu ukládají do paměti jako fotografie do alba. O pár let později je vytáhne a stvoří nejslavnějšího tajného agenta všech dob. Slavnějšího, než byl on sám.

„A co budeš dělat teď, když válka skončila, Iane?“ „No kamarádi, to vím úplně přesně,“ usměje se potutelně dotazovaný. „Napíšu dějiny špionáže, ale takové, že se na všechny předcházející zapomene jako na nudné.

“ Dějiny špionáže z toho nakonec nejsou. Přednost dostane Bond. James Bond.

Učí se od nejlepších

V Ianu Flemingovi (1908–1964) najde ředitel tajné služby britského námořnictva, admirál John Godfrey (1888–1970) přesně to, co hledá. Mladého muže s bystrou myslí i drzou povahou. V květnu roku 1939 tak udělá z obyčejného burzovního makléře námořního důstojníka a jmenuje ho svým „zvláštním poradcem“, podílejícím se na plánování tajných operací v zahraničí.

„Nápady sem a čím budou divočejší, tím lépe“ naznačí mu Godfrey cestu a kreativní Fleming se nenechá dvakrát pobízet. Ve společnosti představitelů vojenské výzvědné služby MI6 i kontrašpionáže MI5, se kterými přichází téměř denně do kontaktu, se z něj myšlenky jen hrnou.

Tak, jak to tehdy bylo…

Tu nejzajímavější si nechá na rok 1942. Ještě předtím ovšem odjede spolu s admirálem Godfreyem kout pikle do USA. Britové se tu mimo jiné snaží Američany přesvědčit, že potřebují centralizovanou civilní zpravodajskou službu.

Fleming dokonce pomáhá vypracovat její plán, který později poslouží jako podklad při vytvoření CIA. Také se tu spolu s muži od milionáře Williama Stephensona (1897–1989), zakladatele tajné služby BSC, vloupe do hlavní úřadovny japonského velvyslanectví, kde si ofotí diplomatické kódy.

Největším zážitkem je ale pro Fleminga návštěva laboratoří, archivů, podzemních střelnicí a učeben FBI. Všechno tohle později loví z paměti, když dává dohromady svět agenta 007. Další inspiraci nasbírá ve Stephensonově špionážní škole v Kanadě.

Trénuje bojová umění, učí se střílet, ale třeba také, jak zneškodňovat miny nebo pod vodou připevnit nálož k nepřátelské lodi. Nepřipomíná vám to něco?

Flemingovi piráti

Ještě než se ale zrodí Bond, přijde v roce 1942 na svět z Flemingova podnětu zvláštní komando, tvořené šikovnými kriminálníky, jako dělanými pro „nemožné úkoly za nepřátelskými liniemi“, jako je získávání map, šifer a jiných tajných materiálů.

Při jedné takové akci se „Úderné jednotce č. 30“ nebo také „Flemingovým pirátům,“ jak se mužům přezdívá, podaří vyfouknout Italům plány minových polí a pobřežní obrany Sicílie, což při následné invazi ušetří životy tisícům spojeneckých vojáků.

Jindy se zmocní celé německé radarové stanice a její posádky o síle 300 mužů.

Z toho by byl dobrý román…

Ke konci bojů má už Fleming na kontě tolik operací, že to vypadá, jakoby jeho kreativní mysl řídila celou druhou světovou válku. Připraví operaci Goldeneye, mající zajistit spojení s Gibraltarem v případě, že by se Španělsko přidalo na stranu Hitlera a britskou kolonii napadlo.

Podílí se na plánu na získání německého šifrovacího přístroje Enigma, který se nakonec neuskuteční. Podnítí vznik tajné vysílačky, která v hovorové němčině vysílá fingované zprávy a úspěšně tak dezinformuje německé vojáky.

Tohle všechno se zdá být skvělým materiálem pro román, což je přesně to, co Flemingovi proběhne hlavou, když válka skončí.