Domů     Medicína starých Inků: Pokročilé chirurgické metody i diagnostika pomocí morčat
Medicína starých Inků: Pokročilé chirurgické metody i diagnostika pomocí morčat
3.12.2019

Šamani a léčitelé se v incké společnosti těšili velké vážnosti. Jejich úroveň se však značně lišila – zatímco jedni spoléhali na nadpřirozené čáry, jiní byli schopni provádět i složité operace lebky. Jaké nemoci postihovaly Inky nejčastěji? Jak je léčili?

Podle legendy stvořil bůh Slunce prvního inku (panovníka) Manca Capaca (zemřel roku 1169) a jeho sestru či manželku Mama Occlu na Slunečním ostrově jezera Titicaca. Ti se pak vydali do světa, aby naučili dosud barbarsky žijící indiány lepším mravům.

Od boha dostal Manco Capac zlatou hůl. Tam, kde se mu ji podaří zarazit do země, měl vybudovat město. Tak vzniklo Cuzco neboli „Pupek světa“. Ve skutečnosti byli Inkové malým kmenem od jezera Titicaca, který se při hledání nové půdy dostal až do Cuzca. Městu a jeho blízkému okolí poté vládlo dalších osm panovníků.

Incká říše byla ve 14. a 15. století největší v předkolumbovské Americe.
Incká říše byla ve 14. a 15. století největší v předkolumbovské Americe.

Fungující říše i bez peněz a obchodu

reklama

Ovšem následující vládce jménem Pachacútec Yupanqui (1380–1460) zahájil období expanze, díky které se Incká říše stala tou největší v předkolumbovské Americe. Zahrnovala dnešní Kolumbii, Ekvádor, Peru, Bolívii, Chile a Argentinu.

Území nezískával Pachacútec jen bojem, ale spíše výhodnými dohodami s okolními kmeny. Vzniklá říše byla rozdělena do čtyř oblastí, které měli na starosti správcové. Inkové neznali obchod a peníze. Ač disponovali zlatem i stříbrem, používali je pouze ke zdobení.

Jedinou hodnotou, kterou uznávali, byla práce.
Jedinou hodnotou, kterou uznávali, byla práce.

Práce jako daň panovníkovi

Všichni v říši museli pracovat, takže i staří a nemocní vykonávali nějakou, pro ně zvládnutelnou práci. Povinná práce (tzv. mita) byla jakousi daní, jež museli obyvatelé říše odvádět panovníkovi, za což dostávali základní potraviny a ošacení.

Má se za to, že kvůli drsnému podnebí bylo pro Inky pěstování plodin obtížné, proto se na něj soustřeďovaly všechny síly v říši, a na budování obchodu tak nezbyl čas. Inkové neměli písmo jako takové, pouze tzv.

kipu, uzlíkové písmo, kterým zaznamenávali úrodu, narozené či zemřelé a odvod daní.

Panovníkovi lidé odváděli část úrody.
Panovníkovi lidé odváděli část úrody.

Nemoc je důsledkem spáchaných hříchů

Inkové uctívali především boha Slunce, jehož ztělesněním byl sám panovník, inka. Věřili také v nadpřirozené síly. Pokud byla neúroda či někdo bez příčiny onemocněl, důvodem byla zlá kouzla či spáchané hříchy. Proto byl často léčitel zároveň i šamanem a knězem.

Většinou se jimi stávali ti, do kterých někdy udeřil blesk – díky tomu byli bohem vyvolení. Když onemocněl běžný občan, byl k němu povolán tzv. hampi-kamaiok, doslova „opatrovatel léků“ čili léčitel.

Inkové věřili v nadpřirozené síly.
Inkové věřili v nadpřirozené síly.

Zaříkávání a zpověď jako cesta k uzdravení

Po aplikaci dávidla či projímadla tento přistoupil k zaříkávání a masírování postiženého, na jehož konci „vyňal“ z jeho těla jehlu nebo kamínek, čímž odstranil „příčinu nemoci“. Až poté případně předepsal nějaký lék.

Ulevit od spáchaných hříchů měla postiženému také zpověď. Funkci zpovědníka zastávali speciální kněží, tzv. ichuri, kteří byli vázáni zpovědním tajemstvím. Při jeho nedodržení je čekala smrt.

Před zaříkáváním se aplikovalo dávidlo nebo projímadlo.
Před zaříkáváním se aplikovalo dávidlo nebo projímadlo.

Jak se léčilo pomocí morčat?

Oblíbenou metodou bylo v Incké říši také „léčení morčaty“. Tato zvířata, která dorůstala větší velikosti, než jak je známe běžně u nás, se těšila ve společnosti velké důležitosti.

Inkové je používali k hlídání obydlí (příchod nezvaných hostů ohlašovala pískáním), jako obětinu i jídlo. Při vyšetřování pacienta třel léčitel morče o tělo nemocného, přičemž je v jednom okamžiku zadusil. Tím se měla nemoc odstranit z lidského těla.

Následně morče rozřízl a studoval jeho vnitřnosti, aby zjistil, kde se nemoc ukrývá.

Nemoci měli vytahovat z těla morčata, která při samotném aktu zemřela.
Nemoci měli vytahovat z těla morčata, která při samotném aktu zemřela.

Za nemoc panovníka mohli poddaní

Nejhorším trestem, jaký mohl Inky postihnout, bylo onemocnění panovníka. Ten byl totiž ztělesněním boha, sám se hříchů dopustit nemohl, proto za jeho nemoc byli zodpovědní jeho poddaní. Nikdo si nemohl být jist, že ho za to nestihne trest smrti.

Navíc kvůli nemoci panovníka mohlo být oslabeno samo Slunce, kterého byl Inka pozemským ztělesněním, což by pro říši s tolika hladovými krky znamenalo katastrofu v podobě špatné úrody. Proto se přistupovalo k modlitbám a obětování bohům.

Jako obětiny sloužila morčata, lamy a lístky koky, neobvyklé nebyly ani lidské oběti. Když onemocněla panovníkova manželka, byla zapuzena a on si ze svých milenek vybral další manželku.

Nejhorším trestem byla smrt panovníka.
Nejhorším trestem byla smrt panovníka.

Prestižní povolání s rizikem smrti

Povolání léčitele mělo společenskou prestiž, a když je daný muž vykonával dobře, mohl si přijít i k pěknému bohatství. Ovšem pokud léčený zemřel, hrozila smrt i tomu, kdo jej léčil, protože podle měřítek incké společnosti spáchal vraždu.

Nejslavnější lékaři patřili mezi šlechtu a léčili pouze na panovnickém dvoře. Venkovští léčitelé se řadili spíše k nižšímu kněžstvu a k řemeslníkům.

Bylinkáři byli většinou lidé již nějak nemocní, kteří nemohli vykonávat práci na poli, ale kvůli nucené práci museli být společnosti alespoň nějak užiteční.

Léčitelé si mohli přijít na velké bohatství.
Léčitelé si mohli přijít na velké bohatství.

Byliny využívali k léčení i vraždění

Inkům nelze upřít výbornou znalost bylin. Věděli například o účinku chininu na malárii, o halucinogenních účincích posvátného kaktusu označovaného jako San Pedro, který obsahoval kokain. Jiné rostliny používali jako dávidla, k ošetřování očí či hojení ran.

Někteří však svých vědomostí o síle bylin využívali spíše k míchání jedů, což bylo trestné. Silné jedy směl totiž vlastnit jen panovník. Pokud byl někdo obviněn z travičství, byl spolu se svými dětmi i vnuky ukamenován, zardoušen či ubičován k smrti. Omámení bylo povoleno jen jako součást náboženských rituálů.

Inkové měli velkou znalost bylin.
Inkové měli velkou znalost bylin.

Je libo vnitřnosti morčete či krev z kondora?

K léčení Inkové používali také zvířata, zejména jejich krev. Kondoří krev pomáhala na nervy, vikuní (druh lamy) proti horské nemoci (nevolnost v důsledku vysoké nadmořské výšky). Teplé vnitřnosti morčat pomáhaly na bolesti břicha, tuk pštrosa mírnil otoky.

Hadí preparát zlepšoval sexuální potenci, včelí bodnutí potlačovalo revmatismus. Lékaři také disponovali seznamem nemocí, protože Inkové věřili, že jejich pojmenováním tyto ztratí na síle. Jména byla velice výstižná.

Například epilepsii označovali jako „on sebou mlátí“, onemocnění ledvin pak „pramen přestal téci“.

Neštovice jakožto metla na indiány

Inkové znali malárii i žlutou zimnici. Trápila je průjmová onemocnění i nemoci dýchacích cest. Neobvyklá nebyla ani sněžná slepota (zánět očí končící oslepnutím) v horských oblastech And či kretenismus, porucha tělesného růstu a duševního vývoje.

S příchodem Evropanů se však v říši rozšířily choroby, které Inkové předtím neznali, například neštovice, příušnice či tuberkulóza, a které indiánskou populaci zdecimovaly až o 90 %.

Indiánskou populaci skolily až neštovice společně s tuberkulózou.
Indiánskou populaci skolily až neštovice společně s tuberkulózou.

Vyléčí vás díra do lebky

Opravdovými mistry byli Inkové především v oblasti chirurgie, zejména při provádění tzv. trepanací (vrtání otvorů do) lebky.

V bojích se totiž často používaly zbraně, které sloužily k úderům nepřítele do hlavy, což mělo za následek nejrůznější praskliny či fraktury na lebce. Úlomky kostí ohrožovaly mozek, a proto musely být při operaci odstraněny.

K tomu používali inčtí lékaři například obsidiánové šípové hroty, kterými proráželi lebku, bronzové nože, skalpely, pinzety a jehly. Na některých lebkách pak použili k překrytí rány stříbrné ploténky, u jiných slupku z tykve.

Inkové uměli stlačit tepnu, aby nekrvácela, znali gázu i tampony. Uměli také provádět amputace.

Inkové prováděli tzv. vrtání do lebky.
Inkové prováděli tzv. vrtání do lebky.

Úlevu od bolesti přinesou koka a durman

Při operacích používali anestetika, žádná ale zřejmě neuměla přivodit celkové znecitlivění.

Znali durman, z něhož se později získával atropin používaný nějakou dobu při narkóze, dále liánu označovanou za „révu duší“, která měla vliv na centrální nervový systém, či semena ze stromu vilca, která se mlela na prášek, jež se šňupal.

Zapomenout nelze ani na koku, jejíž lístky indiáni žvýkali. Rostlina obsahující kokain zaháněla únavu, mírnila hlad i horskou nemoc.

Byliny používali jako anestetika na bolest.
Byliny používali jako anestetika na bolest.

Zánik mocné říše rukou španělských dobyvatelů

Konec největší indiánské říši přivodil příchod španělských dobyvatelů, vedených Franciscem Pizzarem (1478–1541). Ten využil rozepří ve vládnoucí rodině Inků i vnitřních sporů uvnitř mnohonárodnostní říše a během jediného roku ji rozdrtil.

Pomohly mu v tom nejen choroby zavlečené z Evropy, ale i lepší výzbroj a znalost taktiky. Dnes se k odkazu Inků hlásí především Peru, na jehož území leželo jádro této obří říše.

Zdroje informací a fotografie
reklama

Související články
Historie
Plastové lžičky jako z filmu Pelíšky: Materiál, který dobývá svět, ale v horké kávě má namále
Najdeme je prakticky všude. Plastové lžičky.  V kuchyni, koupelně, autě, nemocnici i v moři. Umělá hmota se stává jedním z největších vynálezů moderní civilizace, ale také její pořádnou ekologickou noční můrou. Jejich historie přitom začíná v době, kdy ještě nikdo netuší, že jednou bude plastová lžička symbolem české filmové nostalgie a že některé umělohmotné výrobky […]
Historie
Rituály, které přežily staletí: Proč saháme na dřevo, křížíme prsty a házíme mince do vody?
Říkáme „čau“, aniž bychom tušili, že se zdravíme jako benátští sluhové. Klepeme či saháme na dřevo, když nechceme přivolat neštěstí, křížíme prsty pro štěstí a házíme mince do fontán, aby se nám splnila přání. Některé zvyky provázejí lidstvo celé generace, jiné mají překvapivě mladé kořeny. Jejich původ se postupně ztrácí v mlze dějin, ale jejich […]
Historie
Slavné pochoutky, které vznikly náhodou I.
Když se zakousnete do sušenky s čokoládou anebo chroupete nachos, nejspíš vás ani nenapadne přemýšlet nad tím, kde a proč vlastně vznikly. U mnoha známých pokrmů zafungovalo umění improvizace, u jiných zapracoval čas a u dalších třeba jen vnější vlivy… U mnohých jídel platí, že za jejich skvělou chutí a všeobecnou oblíbeností stojí zručný kuchař, […]
Historie
Když před soudem stojí mrtvý papež! Doslova
Svět je v devátém století rozhárané místo. Na troskách antické říše vrůstají nová království. Jenže i ta se rozpadají a o zbytky se perou nové státní útvary. Spory mezi Západořímskou a Východořímskou říší otřásají i Římem a papežům jde najednou víc o politiku než o víru. Šikovným politikem je i Formosus (asi 816–896). Straní vládcům z východní […]
záhady a tajemství
Ztracená ponorka: Na hlídce je už 86 let
„Still on patrol“ – Stále na hlídce. Tento status patří v námořní terminologii bojovému plavidlu, které se ztratilo, avšak jeho vrak stále nebyl objeven. Vztahuje se i na nizozemskou ponorku HNLMS O 13, která se nevrátila z hlídkové plavby v roce 1940. Co o této poslední misi víme? Podaří se někdy vrak ponorky objevit? V kalendáři je červen […]
Některá místa se nám zdají povědomá, přestože jsme tam nikdy nebyli. Záhada déjà vu
Vstoupíte do cizího domu, rozhlédnete se po místnosti a najednou vás polije zvláštní pocit: přesně tohle už jste přece někdy zažili! Víte, kde stojí stůl, tušíte, co přijde za okamžik, a přesto si nedokážete vybavit jedinou skutečnou vzpomínku. Jako by vám někdo na okamžik pustil reprízu života, který jste nikdy nežili. Jde o tajemné poselství […]
Karyn Kupcinetová: Věděla víc, než měla?
Hollywood je místo s nejvyšší koncentrací celebrit a skandálů. Nevyhýbají se mu ovšem ani záhadná úmrtí a nikdy neobjasněné vraždy. Jako příběh mladé herečky, která zemřela dřív než se stihla proslavit. Dvaadvacetiletá Karyn Kupcinetová (1941-1963) je na počátku slibné kariéry. Za sebou má téměř dvě desítky seriálů a malých filmových rolí. Zemře však dřív než […]
Člověk slabě svítí. Jenže vlastní světlo nikdy neuvidíme
Když večer zhasneme, naše tělo podle všeho úplně nezmizí ze světa světla. Člověk totiž skutečně vysílá fotony. Ne takové množství, aby se podle něj dala najít cesta do kuchyně, natož aby se rozzářila ložnice. Jde o tak slabé světlo, že lidské oko nemá šanci ho zachytit. Přesto ho dokážou odhalit citlivé vědecké přístroje. Každý z […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz