Přestože Apollo 13 nedosáhne plánovaného cíle, patří mezi nejslavnější kosmické lety. Ne nadarmo mu říkají nejúspěšnější neúspěšná akce v dějinách americké astronautiky.
První přistání člověka na Měsíci byla pecka, kterou sledoval celý svět se zatajeným dechem. U třetího už však zájem opadá a televize ani nemají zájem o vysílání záběrů z jeho průběhu. To se ovšem mění 13. dubna 1970, 55 hodin a 53 minut po startu.
Poté, co pilot John Swigert (1931-1982) na pokyn letového střediska promíchá vodíkové nádrže, způsobí skrytá závada explozi jedné z nich. Okamžitě se rozsvěcí varovné kontrolky poplachů, vypadává počítač i navigace, loď se začne otřásat.
„Houstone, měli jsme tu problém,“ hlásí Swigert. Vzápětí se ozve velitel letu Jim Lovell (*1928): „Houstone, zdá se, že nám něco uniká do vesmíru. Vidím to průzorem. Jde o plyn, pravděpodobně kyslík.“
Na přesun mají 15 minut
Brzy je jasné, že loď umírá. Ve vzdálenosti 321 860 km od Země. „Třináctko, vypněte palivové baterie jedna a tři,“ nařizuje letový ředitel Gene Kranz (*1933). To znamená konec. Apollo 13 na Měsíci nepřistane.
A pokud chtějí astronauti přežít, musí během 15 minut proměnit měsíční modul v záchranný člun. Ten sice má vlastní kyslíkové nádrže, zásobu vody a nabité akumulátory, jenže pro dva astronauty na dva dny, a teď musí stačit třem astronautům na čtyři dny.
K otočení lodi navíc nelze použít hlavní motor, protože by mohl být poškozený a při zážehu explodovat. Loď tak musí využít přitažlivosti Měsíce, aby ji při obletu nakopla směrem k Zemi, a motory modulu ke korekci dráhy tak, aby nenarazili do Měsíce.
Pro výpočet takového manévru však neexistuje žádný program. Je nutno ho vytvořit, spočítat parametry a vše překontrolovat. Podaří se to během tří hodin.
Pomůže ponožka a izolepa
Každou chvíli se přitom objevují další problémy, které je nutno improvizovaně řešit v nouzových podmínkách modulu. Třeba oxid uhličitý, který lidé vydechují a při vysokých koncentracích je smrtelně jedovatý.
S pomocí techniků na Zemi astronauti dokáží jeho koncentraci snížit pomocí redukce filtru, kterou sestrojí z ponožky, izolepy a dalších věcí, které mají k dispozici. Také je nutno provést manévr k přesnému nasměrování lodi.
„Pokud by byl úhel sestupu málo ostrý, modul by se odrazil od atmosféry a zmizel ve vesmíru, pokud by byl ostrý příliš, v atmosféře by shořel,“ vysvětluje později pilot Fred Haise (*1933). Ani se správným úhlem však nemají vyhráno.
Trysky mohou být zamrzlé, navigační systém porouchaný, tepelný štít prasklý, padáky zmrzlé. V Římě papež Pavel VI. (1897–1978) vede 50 000 věřících při modlitbě za jejich šťastný návrat.
Svět se modlí s nimi a s napětím čeká, zda se Apollo znovu ozve po třech minutách přerušeného spojení, způsobeného vrstvou ionizovaného vzduchu v okolí kabiny. Ozve. Přistává na hladinu Tichého oceánu 17. dubna 1970, po letu trvajícím 5 dní, 22 hodin, 54 minut.
