Stalin si brousí zuby na sousední Finsko a rozjíždí rozsáhlé operace na jeho ovládnutí. Původně počítá s obsazením země za pár dní. Situace se ale vyvíjí zcela opačným směrem a sovětský vůdce má co dělat, aby z jeho útoku nebyla mezinárodní ostuda.

Zimní „finská“ válka začíná. Sovětský svaz v souladu s paktem Molotov-Ribbentrop, který uzavírá s Německem, chápe finské území jako svou sféru vlivu a bleskurychle ho napadne.

27 sovětských divizí a letecké nálety na Helsinky mají docílit rychlé kapitulace Finů. Ještě na začátku podzimu chce přitom celou situaci Stalin (1878–1953) vyřešit „po dobrém“.

Finy se snaží přesvědčit, aby se sami vzdali několika předem určených území a aby demilitarizovali hranici se SSSR. Finům se jednání nezdá a chápou, že Sovětský svaz si na ně brousí zuby.

Zima hraje do karet Finům

Plánované několikadenní obsazení Finska selhává. Finové se udatně brání a svět nad jejich výkonem tají dech. Vojáci severské země excelují se zbrojí na lyžích, postupně oslabují sovětský kolos.

Sovětská těžká technika se zasekne na Mannerheimově linii, tanky se porouchají nebo uváznou ve sněhu a bahnu. Přesto Finsko čelí takové přesile, proti které by jen těžko vzdorovalo do úspěšného konce.

Naštěstí se mohou spolehnout na krutou zimu, která sovětské jednotky v letních uniformách z velké části zdecimuje. Ke zdolání obávané finské linie dochází až v únoru 1940 a Finsko je nucené podepsat se Sověty mírovou smlouvu. Ztrácí tak některá území, uhájí si ale samostatnost a zpočátku i neutralitu.

Sovětský svaz se nevzdává

Tu porušují spojením s nacistickými vojsky při napadení SSSR Německem. Sověti na Finsko znovu udeří v roce 1944, to ale znovu uhájí svou svébytnost. Bilance bojů je jasná – Finové ztrácejí okolo 76 000 mužů, Sověti asi 127 000 mužů.

Po válce si Sověti zachovávají určitou míru vlivu na Finsko, když se spolupodílejí na jeho zahraniční politice. Neutralizovaná země ale celkově uhájila svou samostatnost a neocitla jako zbytek východní Evropy v kompletním sovětském područí.