Císař Karel IV. obrací list popsaného papíru. S novinkou, pocházející z daleké Číny se setkává v Itálii. „Kdyby se výroba listů rozšířila i u nás, vzdělání by nebylo výsadou jenom některých vrstev,“ přemítá. Ta představa se mu líbí. Jenže tuší, že k ní povede ještě velmi dlouhá cesta.
Čínský vládní úředník Cchaj Lun (†114 n. l.) někdy kolem roku 105 n. l. rozmělní odřezky bambusu a jiných rostlin a v kádi je pečlivě povaří na kaši. Jednotlivá vlákna se tímto procesem dokonale oddělí od sebe.
Když potom Cchaj Lun vloží do kádě hustou síť zhotovenou z bambusu a vytáhne ji zpět, zůstane na ní tenoučká vrstva kašovité hmoty. Jakmile z ní odteče nadbytečná voda, úředník opatrně oddělí list od sítě. Odloží ho stranou, aby se mohl na slunci usušit.
Jeho vynález, na který je možné psát znaky a zachycovat tak myšlenky, vzbudí na císařském dvoře obrovský rozruch. Cchaj Lun za něj získá povýšení do šlechtického stavu.
Třebaže nakonec kvůli dvorským intrikám spáchá sebevraždu, svým vynálezem odstartuje novou éru vzdělávání.
Cenný objev neutají
Číňané si nejdříve svůj objev pečlivě střeží. Nechtějí, aby se k němu dostal někdo nezasvěcený. Jenže když v roce 751 v bitvě u Samarkandu (na území dnešního Uzbekistánu) zajmou Arabové několik čínských vojáků, je tajemství výroby papíru rázem prozrazeno.
Nejprve se šíří arabským světem a odtud je díky muslimským výbojům na Pyrenejském poloostrově už jen krůček k jeho pouti do Evropy. Muslimové chtějí rozšířit na starém kontinentě svoje islámské náboženství, a proto s sebou přivážejí i archy papíru.
Zřejmě už v 11. století zakládají papírnu v Játivě (na jihu dnešního Španělska u města Valencie).
Jednoznačné důkazy o výrobě papíru v těchto místech ale pocházejí až z 12. století, přesněji z roku 1144. Tehdy už se odsud vzácné zboží vyváží do dalších evropských zemí.
Arabové si dokonce úspěšně poradí i se škrobením a barvením papíru a umí ho vyrobit v takové kvalitě, že se údajně podobá jemné tkanině z orientálních látek.
O kvalitu jde především
Už roku 1238 se v Játivě zavádí tzv. Caxa de paper, clo na papír. Aragonský král Jakub I. (1208–1276), který o šest let později muslimy z tohoto města vyžene, nařizuje roku 1273 židovským obchodníkům:
„Odevzdávejte dávky z jednoho rysu papíru“. Také jeho nástupci rychle pochopí, že mohou na papíru vydělat, a proto začínají jeho výrobu regulovat.
S prvním papírenským řádem přichází v roce 1280 Jakubův syn Petr III. Aragonský (1239–1285), s dalším pak v roce 1338 vyrukuje Petr IV. Aragonský. Oběma jde hlavně o kvalitu výrobku.
„Nestrpíme žádné zmetky,“ argumentují s tím, že si nesmí s novým vývozním artiklem udělat ostudu. Díky čilým obchodním stykům papír rychle proniká také na jih Evropy. Apeninský poloostrov se pak stává jeho hlavním dodavatelem pro celý kontinent.
Dokonce i Turci sepisují svoje listiny na italský papír. Jihoevropští papírníci úspěšně zdokonalují výrobu tím, že vynaleznou stoupy (zařízení určené k rozmělnění vláken).
Škrob používaný při klížení papíru pak nahradí zvířecím klihem, který má lepší vlastnosti. Právě na území dnešní Itálie se s technologií výroby papíru seznamuje také český král a císař Karel IV. (1316–1378).
Chebský archiv mlčí
„Naučte obyvatele mé říše vyrábět papír,“ žádá tamní odborníky panovník a srdečně je zve do Čech. Vyjdou mu vstříc? Možná ano, protože právě Karel IV. bývá některými historiky spojován s počátky výroby papíru u nás.
Se založením univerzity v Praze roku 1348 totiž stále roste jeho spotřeba. Proto s pomocí zahraničních řemeslníků údajně zakládá roku 1370 v západočeském Chebu první papírnu u nás. Má to však jeden háček.
Chebský archiv neobsahuje žádné dokumenty, které by tento názor mohly podpořit. Navíc první papír, opatřený chebským městským znakem, pochází až z doby kolem roku 1540 a dokládá existenci papírny v obci Skalka u Chebu. V provozu je až do roku 1904, kdy ji zničí požár.
Mlynář se chopí příležitosti
Pochybnosti, zda v Chebu papírna roku 1370 vznikla, přetrvávají dodnes. Každopádně první písemná zpráva, která má vztah k výrobě papíru v českých zemích, spadá do doby vlády Vladislava II. Jagellonského (1456–1516).
Jde o výpis z konceptu listiny v registru královské kanceláře, vytvořený 24. května 1499 v Budíně (dnešní Budapešť) Král v něm povoluje jistému Janovi, mlynáři opata cisterciáckého kláštera ve Zbraslavi, sbírat hadry pro výrobu papíru.
Jan tehdy zřejmě ještě netuší, jak obtížnou živnost si vybral. „Mám málo starých hadrů!“ stěžuje si brzy opatovi. Doba je zlá, šetří se a každý se snaží všechno co nejvíce využít.
Proto není snadné si staré textilie opatřit, a kdo si chce papír koupit, musí zaplatit celé jmění. Janovi v jeho podnikání příliš nepomůže ani opatření krále Vladislava, jenž vývoz starých hadrů ze země zakáže.
