Smrtící radioaktivita nemusí vždy udeřit v podobě atomové bomby nebo havárie jaderné elektrárny. Někdy může přijít zcela nenápadně. Jako 13. září 1987, kdy se vplíží do brazilského města Goiania jako hrst prášku.

Zářící prášek rozdá kamarádům

Na počátku největší radiační havárie, k níž došlo uprostřed obydleného města, jsou sběrači kovů. Jeden z nich totiž vnikne do budovy zrušeného a dva roky opuštěného radiologického institutu.

Odmontuje hlavu z vyřazeného cesiového děla, sloužícího k ostřelování rakovinných buněk, a prodá ji do sběru. Když ji majitel sběrny Devair Alves Ferreiro kladivem „rozebere“, vypadne malý váleček s práškem, který v šeru modře světélkuje.

Odnese si ho domů, což není dobrý nápad. Jde totiž o 100g silně radioaktivního cesia 137. Brzy se u něj, bratra Iva a jeho dětí, objeví nevolnost, závratě a horečka, které přisoudí zkaženému jídlu.

„Část prášku jsem smíchal s krémem a rozdal kamarádům, aby mohli natřít a vrazit na karneval s modře světélkujícími tvářemi,“ říká později Ferreiro. Místo vděku se však dočká nadávek.

Ty, co krém použijí, totiž brzy začnou tváře pálit a pokryjí se bolestivými vředy. Naštvaná Maria Gabriela Ferreirová nejprve manžela za jeho hloupé nápady seřve na tři doby, pak mu sebere zbytek prášku a spláchne ho do kanalizace.

Armáda město neprodyšně uzavře

Následujících dny končí v nemocnici stále více lidí. Nejhůře je na tom Ferreirova šestiletá neteř Leide Das Nevesová, která si s práškem hraje a několik krystalů se jí dostane do míchaných vajec, které má ke svačině.

Lékaři zpočátku uvažují o neznámé nakažlivé chorobě a přepisují léky podle příznaků. Na stopu je přivádí Maria Gabriela, která si uvědomí souvislost potíží s modrým práškem.

„Manžel ho vytáhl z nějakého podivného přístroje,“ upozorní lékaře a dodá, že jeho zbytky jsou stále ve sběrně. Když 28. září lékaři odhalí, o jakou látku jde a kde většina skončila, vypukne ve městě panika.

Ve speciálním oddělení nemocnice končí 248 lidí. Město je armádou izolováno od okolního světa. Celé měsíce nesmí nikdo dovnitř, ani ven. Všichni se musí podrobit lékařské prohlídce, okamžitě je zahájena filtrace vody a preventivní proplachování kanalizace.

Veškerá potenciálně kontaminovaná zvířata jsou utracena, Ferreirova sběrna i dům, jsou zbourány a kontaminovaná půda vybagrovaná až do hloubky 70 cm.

V průběhu akce je do neprodyšných kontejnerů uzavřeno 13 500 tun jaderného odpadu, které jsou uloženy na speciálně zřízenou skládku.

Holčičku pohřbí v olověné rakvi

Přestože se vláda pokouší mlžit, nehodu zprvu vydává za únik plynu, a tutlá počet postižených, uvádí odhad přes 1600 ozářených z toho 21 velmi těžce. První a nejznámější obětí se stává malá Leide, která umírá 23. října.

Vypadaly jí vlasy, selhaly orgány a nakonec podlehla vnitřnímu krvácení. „Hrála si s tím práškem, já se na to dívala, a nic jsem neudělala,“ zoufá si její matka Lourdes das Neves Ferreirová.

Přestože je uložena ve speciální skleněné rakvi potažené olověným vláknem, které brání šíření radiace, vyvolá její pohřeb protesty. Lidé se bojí kontaminace a pokusí se mu zabránit pomocí kamenů a blokády hřbitova.

Krátce na to umírá i Maria Gabriela a Ferreirovi zaměstnanci Izrael Baptista dos Santos a Admilson Alves de Souza. Že obětí není víc je zásluhou mezinárodního týmu lékařů, který zahájil intenzivní léčbu pomocí unikátních léků.

Nehoda se přesto stává katastrofou pro celé město. Ještě léta se sem nikdo nechce stěhovat, přestože domy se tu prodávají doslova za pakatel, a okolní kraje odmítají kupovat jakoukoli zdejší produkci a to nejen zemědělskou.