Třicetiletá válka je na spadnutí. České stavy si od zvolení protestantského panovníka Fridricha Falckého slibují zázraky. Nemohou však tušit, že po šarvátce na Bílé hoře vezme nohy na ramena a zbaběle uteče do Polska.
Většinově nekatolicky založení čeští stavové mají jasno. Habsburk na trůně není řešením náboženských svárů v zemi, na trůn musí protestant!
Výběr je složitý, Ferdinanda II. (1578–1637) stavové překvapivě uznají, protože jim slibuje dodržení Rudolfova majestátu, jenž má zajišťovat svobodu náboženského vyznání.
To ale bigotní katolík a absolutista Ferdinand nedodrží a generální sněm ho sesadí.
Proč právě on?
Ze tří kandidátů pak vybírají vůdce Protestantské unie Fridricha Falckého (1596–1632), jehož manželkou je dcera anglického krále, od čehož si stavové naivně slibují anglickou podporu protihabsburského tažení.
Letos uplyne přesně 400 let od jeho zvolení. „Zimní král“ však nic takového nenaplní, svůj dvůr navíc značně germanizuje.
Nutno dodat, že české země na tom nejsou finančně nejlépe, naproti tomu katolická habsburská vláda se může opřít o štědrost spřízněného Španělska.
Zbabělý útěk
Po neúspěšné bitvě na Bílé hoře (1620), která dle dnešních historiků byla spíše šarvátkou, Fridrich spolu se svými nejbližším kvapně opouští Pražský hrad, který původně zamýšlel přestavět, a prchá do polské Vratislavi.
Zbabělým úprkem ztrácí veškerá svá léna, ponechá českou nekatolickou šlechtu zcela napospas a zakrátko umírá. Na český trůn se tak vrací katolík Ferdinand, jenž se staví do čela boje proti protestantským státům v rámci krvavé třicetileté války.
