Má 468 zastávek, 24 tras a patří k nejnebezpečnějším podzemním drahám na světě. Řeč je o legendárním metru v americkém New Yorku, které je jako jedno z mála v provozu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Máloco vyjadřuje lépe ono známé tvrzení, že New York nikdy nespí.

New York byl toho dne na nohou jako málokdy předtím. Po nákladné výstavbě se totiž konečně schylovalo k otevření jednoho z nejúchvatnějších projektů v historii země.

Pokud něco vyjadřovalo neuvěřitelně rychlý pokrok Spojených států, byla to právě nově vybudovaná podzemka. Přesně ve 14 hodin a 35 minut 27. října 1904 vyjel ze stanice City Hall pod newyorskou radnicí první vlak.

O metro byl toho dne prý takový zájem (otevření metra slavilo přes 150 000 lidí), že museli být ve službě až dlouho do noci všichni dostupní policisté.

Zrod velkoměsta

Otevření podzemky bylo zásadním symbolem pro celou zemi i pro New York jako takový. Ten se totiž definitivně zařadil po bok světových velkoměst. „Tehdejší starostové věděli, že bez systému rychlé dopravy se nevyrovnají městům, která už metro měla.

Takže stanice City Hall měla být chloubou nové trasy,“ uvádí ředitelka Newyorského muzea dopravy Gabrielle Shubert. S postupem času se metro samozřejmě rozšiřovalo až do stávající velikosti, kdy přepraví přes pět milionů cestujících denně.

A ačkoli místní nedají na své metro dopustit, mnozí turisté se mu vyhýbají kvůli pověsti nebezpečného bludiště, které vás často doveze jinam, než jste chtěli.

Pražské metro pod taktovkou komunistů

Ačkoli pražské metro se samozřejmě co do velikosti s tím v New Yorku nemůže rovnat, i jeho minulost je poměrně dlouhá a komplikovaná. První návrh na výstavbu podzemky v Praze přišel už v roce 1898 od pražského obchodníka Ladislava Rotta.

Jenže tehdy neuspěl a na metro si město muselo ještě počkat. Stavba trasy A byla fakticky zahájena v roce 1937, přerušila ji ale válka a po ní komunisté, kteří plány na metro načas zcela zrušili.

Když se ale v 60. letech začala doprava v Praze rychle zhoršovat, bylo jasné, že metro je jediné rozumné řešení. Po mnoha komplikacích se první úsek (na trase C) otevřel v květnu 1974.