Snímek Avatar se stal celosvětovým hitem, čehož jeho tvůrci řádně využívají. Již nyní se chystá hned několik pokračování. Odhlédněme však od uměleckého záběru filmu a položme si otázku: vyrobíme si někdy nesmrtelnost v digitální podobě pomocí avatarů?
Možnost, že by v dohledné době po světě pobíhali nějací „robokloni“, je nulová. To ovšem neznamená, že by se vědci touto představou ve svých nejdivočejších snech nezabývali.
Prvotním cílem by mělo být vytvoření digitální podoby neboli avatara, který by fungoval a komunikoval ještě dlouho poté, co se lidský originál vydá na svou poslední cestu…
Pokud by vývoj v této oblasti nabral na rychlosti, zubatá s kosou by jen nevěřícně zírala s otevřenými ústy:
„Jestli bychom dokázali sami sebe nahrát do digitální formy, přestaly by nás omezovat biologické limity a stali bychom se nesmrtelnými,“ tvrdí Nick Mayer z americké společnosti Lifenaut, která se vytvářením avatarů zabývá.
Je to samozřejmě nadsázka, ale o jistou podobu nesmrtelnosti by se skutečně jednalo. Výzkumníci z této společnosti zatím zpracovali sérii osobnostních testů, řadu fotografií, videí i osobní korespondence, které poskytli dobrovolníci.
„Výsledkem bude avatar, který vypadá jako originál, mluví jako on a bude třeba schopen popsat klíčové události jeho života, jakým je kupříkladu den svatby či promoce,“ popisuje Mayer. Avataři, které Lifenaut nabízí k prohlédnutí na svých webových stránkách, mají k vysněnému cíli zatím hodně daleko.
Jiné společnosti je vytvářejí mnohem realističtěji, za příklad může posloužit firma Image Metrics z kalifornského města Santa Monica. Ta se specializuje na vytváření virtuálních obrazů a tváří, které jsou poté používány ve filmech nebo v počítačových hrách.
Udělat za pomoci počítačových technologií kopii lidské tváře však není žádná legrace. Animátoři řadu let zápasili s problémem, pro který se vžil termín „zlověstné údolí“. V podstatě jde o to, že tvář stvořená na počítačové bázi vypadá téměř jako živá.
Ale jen téměř, což mezi lidskými pozorovateli nahání děs, hrůzu a odpor. To potvrzují i slova badatele Dmitrije Williamse z Jihokalifornské univerzity v Los Angeles:
„Systémy, které působí reálně, leč nejsou zcela takové, působí na lidi strašidelně.“
