Americký egyptolog Herbert E. Winlock prožívá rozčarování. V roce 1923 objevuje v Dér el-Bahrí skrýš plnou těl zabalených do plátěných obvazů. „Takových je,“ mávne nešťastně rukou vedoucí expedice Metropolitního muzea umění.
Tuší, že jeho objev se s odhalením Tutanchamonovy hrobky o rok dříve v Údolí králů nemůže měřit…
„Místo bylo před dávnými časy zcela vypleněno a zůstalo tak, jak bylo poházené rozervanými hadry, mezi něž byla lhostejně vyházena děsivá hromada oloupených a zohavených těl.
Zdálo se málo pravděpodobné, že nám zloději něco nechali,“ zapisuje si do deníku Herbert E. Winlock (1884–1950) na sklonku jara 1923. Jeho první předpoklad je, že asi na 60 mrtvých těl patří koptským kněžím z počátku našeho letopočtu (jako Koptové se označují egyptští křesťané).
Objevená hrobka v Dér el-Bahrí, nacházející se v útesech na sever od vzestupné cesty královny Hatšepsut (vláda v letech asi 1478–1458 př. n. l.), je označena číslicí 507 a na následující čtyři roky zapečetěna.
Až v roce 1927 je výzkum „mumií“ ze zdejší skrýše obnoven a začínají se dít divy!
Archeologická senzace
Při důkladnějším ohledání těl ze skrýše v Dér el-Bahrí jsou na kusech plátna objeveny kartuše egyptského krále Nebhepetrea Mentuhotepa II. (vláda v letech asi 2061–2010 př. n.
l.), který je považován za zakladatele 11. panovnické dynastie a prvního vládce Střední říše (asi 2055–asi 1650 př. n. l.). Z nalezených ostatků se díky tomu rázem stává senzace.
Těla nejsou mumifikována, jen zabalena do plátěných obvazů, a to ještě víceméně ledabyle. „Jde o nápadně mohutné muže, všichni na vrcholu sil… a ani jediný z nich nemá vyholenou hlavu.
Naopak, všichni tito muži měli hustou kštici, zastřiženou rovně nad krkem, jak to můžeme vidět na soudobých soškách vojáků z Assiutu,“ uvádí Winlock.
Nechali je ležet na bojišti
Objevuje se proto hypotéza, že jde o vojáky. Je tomu ale skutečně tak? Další průzkum 60 lidských ostatků jí dává za pravdu. S největší pravděpodobností jde o starověké válečníky. Jejich těla totiž nesou stopy násilné smrti.
Někteří zemřeli po zásahu válečnou sekyrou do hlavy, jiným v těle dosud vězí hrot šípu, další vykazují známky toho, že je vítěz bitvy dorazil v poli palicí tehdy používanou k dobíjení nepřátel.
Na několika ostatcích jsou patrné zbytky trusu dravých ptáků – známka toho, že na bojišti mrtví ještě nějaký čas zůstali.
Po 14 letech míru to začíná
Proč se jim však dostalo takové pocty spočinout v blízkosti králů? Museli prokázat obrovskou statečnost, hrdinství. Ale jakému panovníkovi?
Kartuše na obvazech ukazují na Mentuhotepa II. V bezprostřední blízkosti skrýše se zmasakrovanými vojáky se rovněž nachází hrobka Cheteje, kancléře tohoto faraona. Vedl tento král války? Ano, a jaké!
Za svou 51letou vládu nad Egyptem, jak uvádí Turínský královský papyrus, toho stihl skutečně hodně.
Když nastupoval na trůn, byla říše na Nilu rozvrácena. Mentuhotep II. tak panuje pouze v Thébách a okolí. Severně od nich se nachází další centrum moci v Heracleopoli.
Právě s ním a zdejšími vladaři, kteří se nebezpečně roztahují a údajně i znesvětí královské pohřebiště v Abydu, se thébský král pouští do křížku. Heracleopoli pokoří nebo si podmaní Núbii. Za své činy se dočká velkého obdivu nástupců.
Ještě vládci 12. dynastie (asi 1991–1778 př. n. l.) ho uctívají jako boha.
