„Je libo tanec?, “ zeptá se Harry Jelínek dobře oblečené dámy v nočním baru. Když žena přikývne, provede ji v kole, objedná nejlepší víno a celý večer ji plete hlavu sladkými řečmi.
„Za krátký čas srostl se světem barů a stal se – gigolem, “ píše o Harrym Jelínkovi (1905-1986) novinář Arno Bělohlávek (1913–1977). Majitelé barů a tanečních podniků mladého elegána rádi vidí, protože jim zvedá tržby.
Zato když do Prahy dorazí tatínek Harryho tatínek, je zralý na infarkt. Žije totiž v přesvědčení, že jeho syn studuje medicínu. Harrymu se ale povede něco neuvěřitelného: Díky svému šarmu propluje čtyřmi semestry medicíny, aniž by složil jedinou zkoušku!
Neustále mění adresu
Povedený medik později přesedlá na obchodování s obrazy a starožitnostmi. „Dne 7. září 1930 přišel ke mně do obchodu, který jsem měl v Ostrovní ulici č.
8. neznámý pán, který se mi představil jako Harry Jelínek, “ líčí v obžalobě pražský obchodník Stanislav Budil. Jelínek mu tvrdí, že je velkostatkář a rád by od něj koupil obrazy.
„Nemám hotové peníze, ale za dva měsíce dostanu platbu za 187 vagonů brambor,“ balamutí Budila. Z náprsní kapsy vytáhne fotografie tří zámků. „Tahle sídla mi patří. Jsem šlechtic rakouského původu,“ dodá pyšně. Budil má štěstí.
Dostane alespoň polovinu peněz, jiní nedostanou nic. Soudní žaloby na Jelínka v letech 1928–1937 jen prší a vyšplhají se na číslo 501. Nikdy ale není odsouzen. Nepřebírá totiž policejní a soudní obsílky, protože 22krát změní adresu.
Žvýkačkový král chce hrad
Vrcholný kousek podvodnické kariéry mu přihraje náhoda. Lobkovicové potřebují prodejem části své roudnické galerie získat peníze na věno pro komtesu Ludmilu. Jenže kde najít kupce?
V jejich hledáčku se ocitne jistý americký žvýkačkový král, toho času na cestách po Evropě. Jiří Kristián Lobkovic (1907–1932) mu chce sbírku ukázat a pozve na setkání i svého přítele Harryho Jelínka coby znalce starožitností.
Obrazy ale Američany nenadchnou, raději by prý koupili nějaký hrad nebo zámek. „Vy byste pane barone své rodinné sídlo neprodal?,“ obrací se s šibalským úsměvem Lobkovic na Jelínka.
„Mému rodu patří hrad Karlštejn“ prohlásí bez zaváhání Jelínek a společnost pozve na prohlídku.
Zmizí do Splitu
Harryho plán vyžaduje spojence přímo na hradě. S Lobkovicem přemluví kastelána Slámu, aby jim hrad půjčil na dva pondělky na večírky filmařů. První pondělí proběhne generálka, o týden později už se jede naostro.
Žvýkačkového magnáta obskakují najatí herci v rolích pážat. Všechno klapne, Jelínek s Američany domluví podrobnosti kontraktu. Jelínek shrábne 30 tisíc dolarů a zmizí do Splitu. Jenže co čert nechce, Američané dorazí i tam.
Všechno praskne až ve chvíli, kdy jim Jelínek prodá půjčenou jachtu a skutečný majitel ji chce zpátky. Výrobce žvýkaček pojme podezření, že i koupě hradu je finta. Telefonát na americkou ambasádu přinese studenou sprchu.
„Karlštejn je majetkem československého státu,“ prozradí jim telefonistka. Američané znechuceně opouštějí Evropu.
Přesvědčený nacista
Jelínek se ale z neškodného podvodníčka stává nacistou. 15. března 1939 na Václavském náměstí vítá německé vojáky. V časopise Znova, který získává sňatkem, uveřejňuje ostré útoky proti Židům:
„Jsme listem, který nekompromisně hájí zájmy malého poctivého českého, árijského člověka proti hydře židovského velkokapitalismu.“ Protokol o Harryho výslechu na gestapu z ledna 1945 jednoznačně dokazuje, že už od roku 1934 je ve službách nacistické zpravodajské služby SD.
Po 2. světové válce se proto dostává na listinu válečných zločinců pod číslem 653. Uteče z Československa do Bavorska a umírá v roce 1986.
