Svůj životní úděl bere zcela jistě nejznámější trpasličí herec současnosti s nadhledem. „Prostě jsem si vytáhl špatnou kartu,“ komentuje skutečnost, že oba jeho rodiče, stejně jako starší bratr Jonathan jsou normálně vysocí.
Jeho 132 centimetrů mu přitom ze začátku moc radostí nepřináší. Ne všichni spolužáci mají totiž pro jeho achondroplazii, tedy genetickou poruchou růstu a vývoje kostry patřičné pochopení.
Mladý Peter Dinklage (*1969) tak bojuje s posměšky, ale také s přehnaným soucitem, což bytostně nesnáší. Nechce, aby ho někdo litoval.
Tenhle přístup v něm od dětství pěstují rodiče, kteří kolem něj odmítají našlapovat po špičkách jenom proto, že jim sahá někam do pasu.
Když po nich chce něco podat, vyřeší to jednoduše, dobře míněnou radou – „Přistav si stoličku!“ A Peter jim za to do smrti nepřestane být vděčný.
Malý velký muž
Zocelen rodičovskou výchovou tak velmi rychle vpluje do společenského života mladých a neklidných. Dokonce má vlastní punk-rockovou kapelu The Whizzy, kde kromě zpěvu hraje i na trumpetu.
A když dohraje, vymění s kamarády nástroje a mikrofony za skleničky s kořalkou a společně rozjedou další show na baru. Divoké pitky mu kromě těžce zkoušených jater přinesou i jednu pěkně velkou jizvu, vedoucí od krku až k obočí.
Peterovi je ale tohle všechno fuk. Je šťastný, že může být součástí „velkého světa“.
První ovace na katolické škole
Se spolužákem z vysoké si v New Yorku klidně pronajmou jednopokojovou špeluňku pod Williamsburgským mostem, bez topení a troubou plnou potkanů, které nevypudí ani pravidelné alkoholové dýchánky. A to má přitom Peter za sebou maturitu na katolické škole.
Právě tam se dočká prvních bouřlivých ovací za své herecké umění. Světla ramp ho ale k sobě přitáhnou mnohem dřív. Už jako dítě baví s bratrem sousedy při svých loutkových představeních.
„Ale teprve po úspěšně zvládnutých přijímačkách na uměleckou školu ve Vermontu, jsem začal sám v sebe opravdu věřit,“ vzpomíná.
Nic není nemožné
Ačkoliv profesoři velebí jeho talent a věští mu velkou budoucnost, Dinklage k ní postupuje jen velmi pomalu. A není to jen tím, že má oproti ostatním kratší krok. Už na začátku své kariéry totiž odmítá přijímat role, postavené na zesměšňování trpasličích lidí.
Než aby se snížil k něčemu takovému, raději několik let „normálně“ pracuje ve společnosti na zpracovávání dat.
S dírou do světa v tom, co miluje, mu nakonec pomůže herecký kolega Steve Buscemi (*1957), který ho ve chvíli, kdy o něj žádný z profesionálních agentů nezavadí ani pohledem, doporučí do komedie 13 Moons (2002).
O rok později pak přichází průlomová role ve filmu Přednosta. Od té chvíle se Dinklage na stříbrné plátno a televizní obrazovky vrací s železnou pravidelností. To nejlepší ale přijde v roce 2011.
Beru, ale nechci mít plnovous!
Role Tyriona Lannistera ve Hře o trůny mu změní život a udělá z něj skutečnou hvězdu první velikosti. Nabídku na ní dostane rovnou, bez konkurzu.
Dinklage jí přijme s jednou malou podmínkou – nebude mít dlouhý plnovous, jakým jsou obvykle vybaveni všichni trpaslíci ve fantasy.
Tvůrci mu rádi vyhoví a malý velký muž si tak následně může dojít pro cenu Emmy i Zlatý glóbus za nejlepšího herce ve vedlejší roli.