Rostlinka se zvláštním názvem, která v kuchyních našich babiček a prababiček byla většinou běžná, zažívá v dnešní době nový návrat na výsluní.

Pohanka (Fagopyrum) se dokonce řadí mezi takzvané superpotraviny, tedy takové, které v sobě mají vysoký obsah látek, prospěšných lidskému zdraví.

Není třeba čekat na sklizeň plodů, aby pohanka ukázala, že je užitečná. Když vykvete bílými, růžovými nebo méně často i červenými květy, je to pastva pro včely. Ty z ní vyrobí tmavý pohankový med se zvláštní, specifickou chutí.

Plodem pohanky je trojboká nažka, která vzhledem připomíná bukvici. Sklízí se na sklonku léta, koncem srpna nebo v září. Má černou, hnědou nebo šedou barvu v závislosti na odrůdě. Semena pak vypadají podobně, jako kroupy.

I když se svou strukturou podobají cereáliím, nepatří pohanka mezi obiloviny, kam bývá často mylně zařazována, ale jde o rod rostlin z čeledi rdesnovitých. Je tedy spřízněna například se šťovíkem nebo rebarborou a je vhodná i pro osoby, trpící celiakií.

Citlivá na mrazy

Zahrnuje přibližně 15 druhů, nejvíce se pěstuje pohanka jedlá (Fagopyrum esculentum). Na pěstování je nenáročná, citlivě však reaguje na jarní mrazy. Ideální je proto vysévat ji teprve tehdy, když jejich nebezpečí pomine, nejlépe v květnu.

Využívá se rovněž ke krmným účelům i jako zelené hnojivo. Pohanka je významným zdroje flavonoidu rutinu, který pomáhá zvyšovat pružnost cévních a žilních stěn a podílí se na snižování cholesterolu v krvi. Má rovněž antioxidační účinky a podporuje vstřebávání vitamínu C.

Neobyčejné složení

Rostlina je také ceněna pro vysokou biologickou hodnotu svých bílkovin, vyváženému složení esenciálních aminokyselin, vysokému obsahu vlákniny i rezistentního škrobu a také příznivému zastoupení mastných kyselin v tuku.

Semeno pohanky obsahuje draslík, fosfor, vápník, železo, měď, mangan, zinek a selen, z vitamínů skupinu B, cholin a tokoferol.

V souvislosti s uvedeným složením pomáhá při problémech s křečovými žilami, příznivě ovlivňuje funkci trávicího systému, pomáhá při regeneraci jaterních buněk, usnadňuje léčbu hemeroidů, snižuje riziko trombózy, infarktu i mozkové mrtvice a dodává do organismu vitamíny a minerály. Polštáře, plněné pohankovými slupkami zmírňují bolesti páteře i kloubů.

Už v době železné

Nejstarší nálezy plodů pohanky pocházejí z doby železné. Jejím původním domovem je zřejmě Asie. Do Evropy se dostává díky mongolským, tatarským a jiným nájezdníkům.

Nejstarší zbytky pohanky na našem území pocházejí z 12. století a archeologové je našli při výzkumech v oblasti Uherského Brodu.

O její oblibě v českých zemích se zmiňuje i italský lékař Matthioli v roce 1562 ve svém herbáři, kde píše, že je této plodiny u nás dostatek, tvoří oblíbenou stravu obyvatel, prodává se na trhu a peče se z ní chleba zajímavé chuti.

Nevšední chuť

Dnes se pěstuje především ve Francii, v Rusku a na Ukrajině, v zámoří pak ve Spojených státech a Kanadě. K významným producentům „bio“ pohanky patří i Česko. Využití pohanky je prakticky univerzální.

Dá se z ní připravit chutná kaše, karbanátky, pomazánky, z mouky pak pečivo i třeba lívance. A pokud v klasickém rizotu použijete místo rýže pohanku, budete překvapeni delikátní chutí.

Vynikající je také v polévce, ať už v zeleninové nebo místo nudlí v masovém vývaru. Skvělé jsou i pohankové těstoviny.