Znáte ty příběhy o amerických kovbojích, kteří odchází mezi rudochy, aby u nich začali nový lepší život?
Tak jeden z nich to opravdu udělal. Dean Reed (1938-1986) vyprodává koncerty i desky a v zemích východního bloku i Jižní Americe je populárnější než Elvis Presley.
Jediný americký zpěvák, který emigruje na východ, však umírá za nejasných okolností ve věku 49 let.
Už jako kluk chce být slavný. Předpoklady má. „Byl krásný. Husté vlasy, modré oči, dokonalé rysy. Sportovní hvězda školy a ještě skvěle válel na kytaru,“ vzpomíná jedna ze spolužaček.
Dvacetiletý mladík zaujme mixem country a rokenrolu a v roce 1958 se umístí v amerických hitparádách s hitem Once Again.
Mnohem slavnější než v USA se však stává v Jižní Americe, kam proto vyráží na dlouhá turné, a v roce 1962 se dokonce usadí v Argentině, kde pak žije až do roku 1965. Má to však nečekaný efekt.
Reed vidí v jaké bídě žije většina lidí a stává se z něj levicový aktivista. V jeho tvorbě dostávají stále více prostoru protestsongy. Proti útlaku, jaderným zbraním i zahraniční politice USA. Protestuje tak vehementně, že se ho Argentina raději zbaví.
Soudruh Rock‘n‘roll
Na pár let se usadí v Římě. Objevuje se v reklamách a také spaghetti westernech jako Adiós, Sabata, kde si zahraje po boku Yula Brynnera (1920-1985).
Poprvé také vyráží na turné po střední a východní Evropě, včetně Sovětského svazu, kde se stává skutečnou megastar. Jeho desky jsou beznadějně vyprodané, na koncerty se valí desítky tisíc fandů, fanynky omdlévají rozkoší.
„Byl pro nás ztělesněným snem o Americe,“ vysvětluje jedna z nich v knize spisovatelky Reggie Nadelsonové. V roce 1971 veřejně prohlásí, že zůstává v Sovětském Svazu a do Ameriky se už nevrátí, o dva roky později se usadí v Německé demokratické republice.
Koncertuje, točí desky, vrhá se na film. Píše scénáře, režíruje a především hraje, nejčastěji v indiánkách, tzv. easternech. Je na vrcholu slávy. Byť je částečně živená socialistickou propagandou, pro kterou je ideálním nástrojem.
Americký kovboj, který prohlédl! Naivní užitečný idiot, který kritizuje prohnilý imperialismus a pod krycím jménem Victor se stává agentem německé tajné služby Stasi.
Ochotná i vzpurná ovce
Na druhou stranu však není jen poslušnou ovcí. V roce 1968 ostře protestuje proti invazi do Československa, a stejně jako kritizuje amerického prezidenta Nixona, kritizuje i ruského vůdce Brežněva. Není vlastně ani skutečným emigrantem.
Navzdory politickým názorům zůstává americkým patriotem. Nechá si americký pas a každý rok posílá americkým finančákům řádně vyplněné daňové přiznání. V roce 1986 má za sebou má 13 úspěšných alb, 20 filmů, stovky koncertů ve 32 zemích, a cítí se unavený.
Touží po skutečném uměleckém úspěchu a stále častěji uvažuje o návratu do USA. Doufá, že šancí na obojí by mohl být vysněný filmový projekt Bloody Heart, na kterém už dlouho intenzivně pracuje.
Přepisuje scénář, hledá herce i lokality, shání peníze na všech stranách, od německého studia DEFA až po Sovětský Mosfilm. Jenže nakonec je všechno jinak.
Podivná smrt
Ve čtvrtek 12. června 1986 se od vedoucího výroby Gerrita Lista dozvídá, že smlouva na Bloody Heart je podepsaná. Nedokáže čekat: „Přijedu hned.
Probereme to a ráno se dáme do práce.“ Kolem půl jedenácté sedá do auta, zamává třetí manželce Renate a odjede. K Listovi nikdy nedorazí. Všichni ho hledají, ale vše je marné. V neděli 15. června je na břehu jezera Zeuthener nalezeno jeho auto.
O dva dny později ve vodě, necelých sto metrů od břehu, jeho tělo. Vynikající plavec se prý utopil. V mělkém rybníce. Oficiální verze tvrdí, že šlo nešťastnou náhodu. Objevují se však spekulace o vraždě spáchané tajnou službou, ale také o sebevraždě.
Těžce prý nesl pokles popularity, hádal se s manželkou a často mluvil o smrti. Jenže ne všichni to vidí tak černě. „Proč by to dělal?
Právě se dozvěděl, že bude moci natočit svůj vysněný film,“ tvrdí Will Roberts (*1950), který o něm natočil dokument Americký rebel.
