Zkracuje politika život?

Být vrcholným politikem přináší jistě řadu výhod. Zároveň to však není příliš populární povolání, byť ne každý politik je nutně lump, jak se v našich končinách vžilo. Nový výzkum ukazuje, že posty ve vrcholné politice mohou znamenat i netušená rizika.

Prezidenti a předsedové vlád umírají dříve než zbytek populace! K tomuto závěru došli výzkumníci z Harvard Medical School. Podel nich působení v politice nemálo zkracuje život v porovnání s běžnou populací.

Vykonávání prezidentského úřadu se na na zdravotním stavu Billa Clintona výrazně podepsalo.

Lékaři, kteří se na výzkumu podíleli, prozkoumali délku života prezidentů a předsedů vlád ze sedmnácti zemí.

Důraz byl dán na demokratické a svobodné společnosti, takže mezi analyzovanými osobami byli mimo jiné představitelé Německa, Británie, Kanady či USA. Jako kontrolní vzorek byla použita skupina jejich soupeřů ve volebním klání o některou z vrcholných funkcí.

Celkem badatelé měli k dispozici 279 hlav států a 261 jejich neúspěšných protikandidátů.

Byť ruská zdravotní péče se svojí úrovní blíží spíše Asii než Evropě, místní pohlaváři se mohou spolehnout na špičkovou péči.

Poté byl jejich věk porovnán se střední délkou života běžných lidí. Samozřejmě se přihlédlo i k jejich věku a pohlaví. Výsledek jsme již naznačili. Prezidenti i premiéři měli v průměru kratší dobu života o tři roky.

Podle Anupama Jeny, jednoho z autorů výzkumu, je to nejspíše dáno tím, že politici žijí ve velkém stresu a zapomínají na zdravou stravu a cvičení. Navíc musejí řešit neustále konflikty, které v současnosti hýbou planetou.

„Kdyby ve světě panoval mír, výsledky výzkumu by byly zřejmě jiné,“ dodal Anupama Jena.

Komunistický tyran Mao se ke stáru stále více obával smrti. Zkoušel různé přípravky tradiční čínské medicíny a oslovila jej filozofická škola taoismu. Zejména ta část, podle které sex s pannami měl prodlužovat život. Absolutistickému vládci se tak v posteli střídaly mladé Číňanky ze všech koutů země.

Je pravdou, že politické působení se na zdraví některých politiků poněkud podepsalo. Jena zmínil případ bývalého amerického prezidenta Billa Clintona.

Ten se po dobu osmi let, kdy seděl v Bílém domě, v podstatě stravoval hamburgery a dalšími jídly nabízenými rychlým občerstvením. Po odchodu z úřadu pak musel na operaci se srdcem. Poté přešel na veganskou stravu.

V roce 1939 upoutala Stalinovu pozornost mladá radioložka Lydia Timašuková. Navrhla totiž soutěž, jejímž cílem mělo být nalezení prostředků, které by „velkému vožďovi“ prodloužily život. „Soudruh Stalin je tak drahý SSSR i celému lidstvu,“ psala Timašuková ve svém návrhu. Později ji zverbovala tajná policie a v padesátých letech udávala lékaře, kteří měli podle Stalinova spikleneckého scénáře usilovat o jeho život.

Mezi vědci však byl výzkum přivítán poněkud rozpačitě. Jiné šetření totiž naopak došlo k závěru, že američtí prezidenti se naopak dožívají delšího věku než jejich voliči.

Gerontolog Stuart Jay Olshansky působící na Illinoiské univerzitě v Chicagu podotkl, že stres sice může způsobovat šediny, nicméně nemusí a priori vést k předčasné smrti. Podle něj naopak prezidenti USA těží z nadstandardní lékařské péče.