Nenápadná brýlatá paní zanechá japonských dějinách stopu coby vrah, který má na svědomí největší množství životů. Ačkoli, technicky vzato, na žádnou ze svých obětí nevztáhla ruku.
O dětství a dospívání Mijuki Išikawové (1897-?) se toho příliš neví. Jen to, že pochází z Kunitomi na ostrově Kjůšů, vystuduje tokijskou univerzitu a jejím manželem se stane Takeši Išikawa.
Přestože sama zůstává bezdětná, jako zkušená porodní asistentka se vypracuje až na ředitelku porodnice. A právě tento kariérní úspěch vede k děsivému zločinu. Počátkem čtyřicátých let se totiž porodnice potýká s množstvím dětí, které jí zůstávají „na krku“.
„Potrat byl nelegální, a tak bylo mnoho párů nuceno přivádět na svět děti, o které se za války nemohli postarat,“ vysvětluje japonský historik Ikuhiko Hata (*1932).
Ani porodnice jim ovšem nedokáže zajistiti odpovídající péči, protože o sociálním zabezpečení nebo charitativních programech si může v době války nechat jen zdát. „Nejlepší by bylo, kdyby zemřely,“ napadne ji. A přesně tak se nakonec rozhodne neřešitelné dilema vyřešit.
Zaplať, nebo přežije!
Prostě je vyřadí z poskytované péče a nechá zemřít hlady. Jako by už to nebylo děsivé, začne na vraždách vydělávat. S manželem obchází rodiče, kteří se nemohou od děti postarat, a chtějí peníze za to, že jejich dítě v tichosti zlikvidují.
„Je to hodně peněz, ale mnohem méně, než kolik by vás stála výchova nechtěného dítěte,“ argumentují a inkasují. Časem se do vražedného komplotu zapojí také lékař Širo Nakadžima, který pomáhá falšovat úmrtní listy.
Znechucené porodní asistentky ví, nebo alespoň tuší, co se děje. Mnohé porodnici opustí a některé se snaží upozornit úřady. Ty však zprávy ignorují a zvýšený počet úmrtí bagatelizují.
Vše praskne 12. ledna 1948, kdy dva policisté náhodou narazí na ostatky pěti malých dětí. Když pitva prokáže nepřirozené úmrtí, rozjíždí se vyšetřování, které vede přímo k Išikawové. Ona i její dva komplicové jsou zatčeni už 15. ledna.
Zadržen je také majitel pohřebního ústavu, kde je nalezeno přes 40 tělíček připravených k pohřbení.
Za vraždu 170 dětí dostane 4 roky!
Japonsko je v šoku, když policie připustí, že to, kolik dětí nechala Išikawová od roku 1944 vyhladovět k smrti, se už nikdo nedozví, ale jejich počet pravděpodobně přesahuje 170. „Za jejich smrt jsou zodpovědní jejich rodiče.
To oni je opustili,“ brání se Išikawová a část veřejnosti jí dokonce dává za pravdu. Případ upozorní na díru v japonských zákonech, když odhalí, že kojenci v nich nemají prakticky žádná práva, a Išakawová může být souzena pouze za zanedbání péče.
Což znamená trest ve výši osmi let, a pro komplice čtyři. I proti tomu se však trojice odvolá a v roce 1952 vrchní soud sníží jejich tresty na polovinu.
Když Oni-Sanba (Démonická porodní asistentka), jak ji Japonci přezdívají, opustí vězení, změní si jméno a zmizí neznámo kde. Její zločin však odstartuje proces, na jehož konci vláda legalizuje potraty a mění zákony týkající se práv dětí.
