Autor: Ilona Kučerová
Ne, voják z něj nebude. Za žádnou cenu! Aby nemusel narukovat do armády, balí raději pruský přírodovědec Ludwig Leichhardt kufry a zamíří do Austrálie. Vzdálený kontinent ho proslaví, ale zároveň se mu stane osudným.
Od roku 1770, kdy britský mořeplavec James Cook (1728–1779) zabral ve jménu britského krále Jiřího III. (1738–1820) východní Austrálii, stoupá zájem Evropanů o vzdálený kontinent.
V roce 1788 u jeho břehů přistává první flotila, která sem přiváží trestance a vyděděnce, pro něž už není na starém kontinentu místo. Zároveň sem však míří i dobrodruzi, prahnoucí po odhalení všech tajemství nové země. Právě mezi nimi je i Prus Ludwig Leichhardt (1813–asi 1848)…
Tři měsíce na pokraji smrti
Jeho první cesty za prozkoumáním Austrálie vedou v roce 1842 na sever kontinentu. Dodávají mu sebevědomí. O dva roky později už připravuje rozsáhlou expedici s velkými ambicemi. Během 14 měsíců při ní urazí 4800 kilometrů.
Důkladně přitom zmapuje trasu z Brisbane, ležícího na východním australském pobřeží, ke Carpentarskému zálivu na severu. „Tři měsíce jsme nedali do úst nic jiného než sušené maso,“ vzpomíná Leichhardt na útrapy cesty.
Na pokraji vyčerpání se vrací na východ. Přírodovědecké i cestopisné poznatky, které s sebou přiváží, jsou pozoruhodné. „Zlatá medaile,“ rozhodne se v Londýně Královská zeměpisná společnost ocenit Prusovo úsilí.
Zajistí mu to pozornost úřadů a příslib finanční podpory pro další cesty. Ta, kterou Prus plánuje v roce 1846 je ze všech nejodvážnější – překoná kontinent od východu na západ.
Poslední zpráva
První pokus o ni ztroskotává zhruba po 800 kilometrech. Leichhardt se musí vrátit kvůli neshodám s domorodými průvodci, malárii i neustávajícím dešťům. Svého snu se však nevzdává. Na počátku roku 1848 startuje jeho další výprava.
Kromě odvážného Prusa se jí účastní další čtyři Evropané a dva domorodí průvodci. K dispozici mají sedm koní, 20 mul a ženou před sebou 50 volů jako zdroj potravy.
Zatímco se Evropa zmítá v revoluční bouři, Leichhardt se prodírá dál a dál do australského vnitrozemí. V dubnu 1848 od něj přichází poslední zpráva. V té chvíli se průzkumná expedice nachází v blízkosti řeky Cogoon na území dnešního Queenslandu.
Pak už nic, ani tečka. „Leichhardtovi se muselo něco stát,“ spekulují úřady. Oficiální pátrání po expedici ale vyhlašují až v roce 1852.
Svědectví bílého muže
Po stopách ztracené výpravy se vydává řada dalších expedic, které jedině přispějí k dalšímu zmapování kontinentu. Po Leichhardtově skupině jako by se však slehla zem.
Pouze v roce 1858 anglický průzkumník August Gregory (1819–1905) objevuje v blízkosti řeky Cooper Creek ve střední Austrálii několik stromů, v jejichž kůře je vyřezáno písmeno L. Ano, Leichhardt tu určitě byl. „V Poison Rocks byly nalezeny lidské a koňské ostatky,“ dostává hlášení vláda Západní Austrálie v roce 1869. Informaci má prověřit expedice průzkumníka a pozdějšího úspěšného politika Johna Forresta (1847–1918).
Bez valných výsledků. Kolem roku 1900 je objevena mosazná destička s Leichhardtovým jménem, která s největší pravděpodobností kdysi zdobila popruh jeho zbraně. To je ale vše.
O 100 let později, v roce 2003, kdosi v zapadlých archivech objevuje svědectví bělošského farmáře, jenž se ve druhé polovině 19. století sblížil s jedním z domorodých kmenů a zaznamenal jeho vyprávění o bílých mužích s koňmi, které Aboriginci obklíčili a zabili.
Šlo o Leichhardta? Těžko říct. Jeho zmizení dodnes patří k největším záhadám australského kontinentu…
