Japonsko patří dlouhodobě k zemím s nejvyšším počtem sebevražd. Jedním z lidí, kteří se snaží aktivně s tímto trendem bojovat, patří penzionovaný policista z prefektury Fukui. Jeho revírem jsou strmé útesy Todžinbo, jeho tempo je pozvolné. Důležité je totiž podle něj potenciální sebevrahy nevyděsit.
Útesy Todžinbo v japonské prefektuře Fukui jsou chráněnou přírodní památkou. Jejich průměrná výška je 30 metrů. Právě to způsobuje, že spíše než svým půvabem jsou známé jako místo častých sebevražd.
Na tom, že jich není mnohem více má svůj neoddiskutovatelný podíl bývalý policista Jukio Šige (*1944). Každý den hlídkuje na útesech, aby všechny, kteří sem přijdou s úmyslem skočit dolů od jejich úmyslu odradil. A je v tom nebývale úspěšný.
Podařilo se mu zachránit už více než 600 lidských životů. Získal si proto přezdívku „chotto matte“ neboli „počkej, vydrž“.
Prvotní impulz
Vše začíná na podzim roku 2003. Jukio Šige, který se stal policistou v roce 1962 je na jedné ze svých posledních hlídek před odchodem do důchodu. Jeho pozornost si získá starší pár, sedící na lavičce v parku. Oba lidé vypadají nešťastní a vyčerpaní.
Dá se s nimi do řeči a brzy zjistí, že ho jeho intuice nezklamala. Podnikání obou manželů se dostalo do problémů a oni zůstali bez prostředků, jen s obrovskými dluhy. Po západu slunce se hodlali vrhnout z útesů.
Policista žádá o hlídkové vozidlo, bere pár s sebou na úřad sociální péče a pomůže vyřídit všechny formality k získání podpory.
Smutný konec příběhu
O pět dní později dostává dopis. Podpora byla manželskému páru nakonec zamítnuta, ti poděkovali touto formou za pomoc a po napsání dopisu se oběsili.
V tu chvíli se Jukio Šige rozhodne, že je třeba pro všechny takové případy udělat mnohem více a je mu jasné, co bude dělat po odchodu do důchodu. Jako své působiště si s ohledem na jejich pověst vybírá právě útesy Todžinbo.
Potenciální sebevrahy vyhledává i s pomocí dalekohledu a není zdaleka jen pouhým pozorovatelem, který by přivolal pomoc. K takovým lidem vždy přistoupí a začíná rozhovor jako náhodný kolemjdoucí.
Jenom slova nestačí!
Pro své vyjednávání si vypracoval i speciální taktiku. Ze své policejní praxe ví, že některé argumenty zkrátka nefungují. „Takové lidi nestačí jenom přemlouvat.
Je třeba jim ukázat, že v tom nejsou sami, že jim aktivně pomůžete postavit se znovu na nohy, budete s nimi pracovat na řešení jejich problému. Jsou-li v dluzích, vezmu je tam, kde jim poskytnou bezplatnou právní a další související pomoc.
Pokud jsou bez práce, jdeme spolu na agenturu, která se specializuje na vyhledávání zaměstnání i problémovým případům. Když nemají střechu nad hlavou, vezmu je s sebou domů.
A pokud mají potíže v práci, jdu na jejich pracoviště a snažím se věci vyřešit,“ vysvětluje. Zůstává však realistou a ví, že ne vždy se záchrana podaří.
Všestranná pomoc
„Vím o řadě lidí, kteří odešli z tohoto místa s tím, že si dají život do pořádku, ale stejně se nakonec vrátili k původnímu záměru a svůj úmysl dotáhli do konce,“ přiznává někdejší policista. Přesto má mnohem více úspěchů, než neúspěchů.
Založil dokonce neziskovou organizaci, kde s ním spolupracuje zhruba 20 dobrovolníků. Provozují několik apartmánů, kde ubytují zachráněné osoby do té doby, než si vyřeší své problémy. A k tomu jim poskytují aktivní podporu.
„Když vidíte někoho, kdo si myslí, že jeho jedinou možností je vše ukončit, vždy cítím, že zároveň touží po pomoci. Chce, aby se někdo objevil a zachránil ho. A proto jsme tady my,“ dodává Jukio Šige.