Několik obtloustlých a téměř nahých židovských obchodníků běží úzkou benátskou uličkou. Čím víc se zadýchávají, tím větší posměšky budí v davu přihlížejících diváků. Účastníci karnevalu se dobře baví na jejich účet.

Benátčané roku 1382 dovolují Židům, aby se usadili ve městě. Důvod, proč berou na milost pronásledovaný národ, který celá Evropa obviňuje z toho, že v letech 1348 – 1349 otrávil studny a způsobil epidemii moru, je jednoduchý: peníze.

Benátská kasa zeje po válkách s Janovem prázdnotou. Město proto uzavírá s Židy „condottu“, smlouvu na dobu určitou. Židé zaplatí a za to smějí zůstat ve městě. Úřady ale zvyšují daně, a proto Židé prosí, aby jim město vykázalo vlastní obytnou čtvrť. Té se ale dočkají až roku 1516.

Obyvatele označují žlutou barvou

Obyvatelé nové čtvrti Ghetto Nuovo smějí vycházet ven jenom se žlutým označením a čapkou. Na své náklady musejí pořádat slavnosti určené pro vysoce postavené osoby, které do přístavu zavítají.

Smějí se věnovat jenom půjčování peněz na úrok, obchodování s textilem a lékařství. V době karnevalu jsou při tradičním běhu terčem posměchu ostatních obyvatel republiky, někde na ně také házejí kamení.

Přesto se sem Židé jenom hrnou, protože málokde v Evropě se cítí tak bezpečně před pronásledovateli.

Jméno podle slévárny

Benátský senát Židům roku 1516 vybere pozemek slévárny v oblasti Cannaregio na ostrůvku vedle Rio di San Girolamo. Italský výraz pro slévání se nazývá „gettare“, z něhož se odvozuje jméno pro osídlení „ghetto“.

V roce 1589 tu vyroste další čtvrť Ghetto Vecchio, kde se zabydlují Židé pocházející ze Španělska a z Orientu.

Roku 1633 vzniká poslední Ghetto Nuovissimo vyhrazené bohatým a vzdělaným španělským Židům, kteří se přátelí s bohatými Benátčany a pracují s nimi na překladech arabských a antických textů.

Tito Židé mají na rozdíl od ostatních výsadní postavení a bydlí docela pohodlně, například jako rodina Treves ve svém paláci.

Mrakodrapy o sedmi patrech

Podmínky k bydlení jsou ale jinde otřesné. Ghetto Nuovo, vybudované na začátku 16. století pro 600 lidí, obývá v 17. století už 5 tisíc Židů. Staví se stále vyšší a vyšší domy, benátské mrakodrapy. Některé mají i sedm pater.

Rozdělují se vestavěním nových stropů, místnosti jsou proto nízké a někde se v nich nedá ani pořádně postavit. Často také nevydrží zatížení a spadnou. Opevněné brány ghetta se po setmění zavírají.

O půlnoci už musí být všichni pod zámkem a na loďkách na kanálech vedle dvou zdejších stavidel hlídkují celou noc křesťanské stráže. Až do příštího rána nesmí nikdo ven ani dovnitř.