Kdy a kde se vlastně objevilo první pivo? Jak se vařilo ve starověku? A měnila se jeho chuť v běhu času? Proč jsou Češi pivní velmocí? 

Pivo je jedním z nejstarších lidmi vyráběných kvašených nápojů na světě (vedle medoviny a vína). Za kolébku jeho výroby byl dlouho považován starověký Egypt.

Když se ale na počátku 20. století profesoru Bedřichu Hroznému podařilo rozluštit starobabylonské, sumerské a asyrské klínové písmo, od tohoto názoru se upustilo. Ukázalo se totiž, že slad znali a pivo vařili už ve 3. tisíciletí před Kristem staří Sumerové.

Vzniklo pivo náhodou?

Podle všeho byl objev přípravy piva čistě náhodný (tak to ostatně u těch nejlepších vynálezů bývá). Teorií, jak k tomu došlo, existuje ale hned několik. Ta nejrozšířenější z nich tvrdí, že někdo nechal nádobu s obilnou kaší omylem před svým obydlím.

Do nádoby poté napršelo, a když na ni pak zase zasvítilo slunce, její obsah zkvasil. Jiní zase hádají, že někdo rozkousal chléb pro nemocného a vložil ho do nádoby s vodou. Teplo v místnosti se prý následně postaralo o zkvašení.

Dvacatero piv z Babylonu

Pro dosažení hořké chuti se pak do piva přidávala zelená hořčice či jiné rostliny. Chmel začali využívat až Babyloňané, kteří po zániku říše Sumerů převzali mnohé z jejich kultury za své, a to včetně kulinářských receptů.

O úctě k pivu v Babylonii svědčí i dodržování nepsaného zákona, který říkal, že během vojenských tažení se v dobytých městech má ušetřit pivovar. Babyloňané vyráběli okolo dvaceti druhů piv (husté, červené, černé…).

V jejich podání měl ale nápoj kašovitou konzistenci, takže se spíše srkal než pil.

Exportní artikl

Hérodotos ve svém díle Dějiny uvádí, že díky vyspělému zemědělství a soustavě zavodňovacích kanálů pole v té době rodila ječmen a pšenici až čtyřikrát do roka.

Je fakt, že v době největšího rozkvětu Babyloňané pivo vyváželi až do 1000 kilometrů vzdáleného Egypta. Pro export do této země byl pak určený především ležák vařený z ječmene a špaldy. Čím více špaldy pivo obsahovalo, tím bylo dražší.

Svačina pro stavitele

Egypťané pivo považovali za dar boha Slunce Re a přezdívali mu „víno z ječmene“. Vedle chleba, česneku a cibule bylo také hlavním pokrmem dělníků pracujících na stavbě pyramid.

Pro představu, jejich denní dávka potravin představovala dva džbánky piva, tři až čtyři bochníčky chleba a k tomu cibule a česnek. Pivo bylo také platidlem – armáda, státní úředníci nebo další státní zaměstnanci dostávali část mzdy právě v této naturálii.

Pivo z chleba

O pivovarnictví v Dolní i Horní říši starověkého Egypta existuje mnoho písemných zmínek. V roce 1988 dokonce americký antropolog Jeremy Geller vykopal v oblasti asi 900 kilometrů proti proudu Nilu zbytky pivovaru.

Poblíž Káhiry pak byly odkryty pozůstatky asi 6500 let staré pekárny a pivovaru. Nacházely se bezprostředně vedle sebe, a to patrně proto, že v Egyptě, stejně jako předtím v Mezopotámii, se pivo vyrábělo z ječných či pšeničných chlebů.

Starodávné recepty

Upečené chleby se tehdy rozdrtily a smíchaly s vodou. Vzniklá kaše se rozlila do džbánů (někdy mohla být přidána i šťáva z datlí) a naplněné džbány se uzavřely hliněnými zátkami. Jejich obsah se nechal samovolně kvasit.

Později, když už se nepekly chleby ve formách, nahradily je chlebové placky pečené na otevřeném ohništi. Ty se pak společně s vodou rozšlapávaly v kádích.

Pivo na cestu

Zejména v období vlády Ramesse II. Velikého (1290–1224 př.n.l.) bylo pivo v Egyptě a dalších zemích okolo Středozemního moře nejoblíbenějším nápojem. Stalo se také obětním darem, který nechyběl při žádné starověké bohoslužbě.

A i zemřelý faraon dostával na svou posmrtnou cestu do záhrobí pivo (dokonce hned čtyři druhy!).

Proč upadlo v nemilost?

Při svých námořních cestách do Egypta poznali výrobu piva také staří Řekové. Nejznámější řecký lékař Hippokrates ale pravidelné pití piva nedoporučoval. On sám ho používal pouze coby lék proti nespavosti nebo horečce.

Od Řeků se znalost výroby piva rozšířila do Říma. Zde byl tento nápoj velmi oblíbený až do začátku našeho letopočtu, později ale, v dobách největší slávy Říma, jeho popularita poklesla. Římané totiž upřednostňovali víno. A důvod? Ten byl jednoduchý:

pivo totiž konzumovali i barbaři, odvěcí nepřátelé Říma. Přesto se ale od výroby piva v Římské říši neupustilo, a dokonce i římský vojevůdce Gaius Julius Caesar jím nechával na svých taženích Evropou zásobovat své legie.

Chmel je naše zlato

První zmínky o vaření piva na našem území pocházejí ze 4. století před Kristem. Tehdy se totiž ze severní Itálie do střední Evropy dostal keltský kmen Bójů a znalost vaření piva si přinesl s sebou.

Od 3. století našeho letopočtu pak z východu přicházeli Slované a s nimi i znalost výroby piva z ječmene, pšenice či ovsa, a to včetně chmelení.

Pivo z klášterů

Ve středověku se pivo nabízelo i dětem. Nejspíš proto, že v tehdejších hygienických podmínkách bylo, jako nápoj vařený s chmelem, zdravější než voda z některých zdrojů. Zdatnými pivovarníky byli mniši, kteří na pozemcích svých klášterů začali pěstovat chmel.

V 9. a 10. století tak v českých zemích a v Bavorsku vznikla řada klášterních pivovarů, v nichž se vařilo pivo vynikající kvality.

Opilí věřící

Nejstarší klášterní pivovar na českém území byl pravděpodobně založen roku 970, a to konventem benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě.

Pití piva v českých zemích ovšem postupně dosáhlo takové míry, že si pražský sídelní biskup svatý Vojtěch (který přitom sám spoluzakládal pivovar v břevnovském klášteře) vynutil na papeži zákaz výroby i konzumace piva v celé své diecézi (zahrnovala celé Čechy). Věřící holdující nezřízenému pití piva totiž nevedli řádný život.

První prohibice

První, a naštěstí také poslední, prohibice v zemích Koruny české měla podle některých historiků trvat až do 12. století.

Poté byla, k radosti mnohých, pivu vrácena doložka postního nápoje a tento nápoj byl vařen nejen v klášterech, ale i v domech měšťanů, šlechticů a dalších vrstev obyvatelstva. A tak je tomu v podstatě dodnes.