„Odneste si jen fotky, zanechte jen stopy,“ hlásá moderní turismus. Jenže pak je tu také ten instinktivní značkovací reflex v nitru každého cestovatele. Už Flaubert se rozčílí při pohledu na pyramidy začátkem 19. století: „Všechno je počmárané jmény nějakých imbecilů!“
Po Římanech a Napoleonových vojácích zažívají pyramidy další masový útok rytců-amatérů s rozvojem turismu v 19. století. Když do Egypta přijíždí spisovatel Gustave Flaubert (1821–1880), neskrývá svou iritaci nad podobnými „umělci“.
„V Alexandrii nějaký Thompson ze Sunderlandu napsal své jméno dvoumetrovými písmeny na pompejský sloup,“ píše svému strýci. „Nemůžete se na ten sloup podívat, aniž byste neviděli jméno Thompson a aniž byste v důsledku toho museli na Thompsona myslet.
Ten kretén se stal součástí monumentu a zároveň se s ním zvěčnil.“ Dnes máme ochranu památek, seznamy kulturního dědictví a přísné postihy za vandalismus. Přesto jsou podobných Thompsonů ze Sunderlandu zástupy.
„K“ jako k…
Římské Koloseum ročně navštíví na 4 000 000 turistů. Každý z nich od roku 2014 může na starobylé památce „obdivovat“ velké písmeno „K“, kterým na místě zvěční sebe a svou hloupost ruský turista.
A protože za hloupost se platí, dostane za své grafity pokutu 24 000 dolarů. Loňský rok byla mezi přistiženými turistka z Francie. Ryla své jméno do zdi pomocí starověké mince, kterou našla na zemi.
„Nevěděla jsem, že se to nesmí,“ vyjádřila se na svou obranu cestovatelka, „dělají to všichni.“ Pár dní před ní je při tom samém přistižen i fotbalový reprezentant z Bulharska.
Výhled a čerstvý vzduch
Kde jsou lidé, tam je i odpad. Proud turistů na vrchol Everestu za sebou zanechá tolik obalů od jídla, prázdných kyslíkových bomb, konzerv a všeho, co odpadne od ruky, že o základním kempu (více než 5000 m n.
m.) se mluví jako o „nejvýše položené odpadní jámě světa“. Od základního kempu výš pak člověk neustále šlape do hromádek, a od psů nejsou.
„Pokud pijete a vaříte z roztátého sněhu, zároveň konzumujete i obsah něčích střev,“ říká horolezec Adrian Ballinger. Odpadní částice se navíc dostávají do ledovců a kontaminují zásobárny pitné vody.
Něco z koncentráku pro štěstí
Lovci suvenýrů a „něčeho na památku“ často touží po autentičtější upomínce z výletu než magnetce na ledničku „made in China“.
Může to být kus ulomeného krápníku, který rostl miliony let, aby se po zbytek věčnosti mohl tísnit v proskleném sekretáři vedle korálu z Velkého bariérového útesu a ostnatého drátu z Osvětimi.
„Nejsou to jen mladí lidé, někdy i učitelé a zahraniční turisté s sebou odnášejí věci,“ říká ředitel osvětimského muzea Piotr Cywinski. Bojuje s rozkrádáním artefaktů z expozic i s vandalismem.
Přes autentické vzkazy na stěnách cel od obětí nacistů se kupříkladu vyjímá i novodobé heslo od jednoho z turistů: „Dal jsem si tady práska.“
Naháči se selfie tyčí
Neúcta k cizí kultuře jako projev ignorance přijde znovu na přetřes před několika lety, kdy svět zasáhne módní vlna nudistického turismu. Cestovatelé se fotí zcela obnažení na nejposvátnějších místech světa.
V chrámech zarostlých do kambodžské džungle Angor Vat nebo v inckých ruinách Machu Picchu, které se stanou v roce 2014 Mekkou naháčů s fotoaparáty. Skupinka mladých turistů se v létě 2015 svlékne na nejvyšší hoře Malajsie Kinabalu. Jsou zatčeni a uvězněni.
Hora je totiž posvátná a mnoho z místních věří, že jejich jednání rozzlobí boha hory a způsobí následné zemětřesení o síle 5,9 stupně Richterovy škály, při kterém zahyne 18 lidí.
