Své kořeny má v tehdejším Rakousko-Uhersku, proslaví se však až pod záštitou Izraele. Dnes z něj čerpají ty nejelitnější organizace v čele s FBI a SWAT. Umění vycházející z běžných situací však není jen pro svalovce a muže z oceli. Do jeho tajů jsou zasvěcovány i ženy.

Zprvu jednoduchá bojová technika se začíná rodit v jedné z bratislavských židovských čtvrtí, aby si o pár desítek let později naprosto podmanila svět. Neustále se vyvíjí, pravidla tu neexistují. Důležitý je moment překvapení a co nejjednodušší styl.

Co je k jejímu zvládnutí potřeba? Sebedůvěra!

Sousední kořeny

Za dnešním fenoménem stojí budapešťský rodák Imi Lichtenfeld (1910–1998), který na účinném bojovém systému začíná pracovat už ve 30. letech 20. století.

Když se během jeho života v Bratislavě začnou o slovo hlásit fašisté a antisemitisté, stává se jakousi hlavou židovského gangu, která svou čtvrť chrání vlastním tělem. Mladý Lichtenfeld exceluje v celé řadě sportů od plavání, přes gymnastiku až k boxu.

Právě díky němu zjišťuje, že veškeré bojové techniky pokulhávají při užití v praxi. Pro svoje radikální postoje se ve 40. letech dostává do hledáčku úřadů, a aby si uchránil kůži, nasedá na poslední loď s emigranty mířící do Palestiny.

Opouští nejen rodinu, ale veškeré přátele. Cesta mu zabere dva roky. Už v roce 1944 však jeho zvučný hlas uděluje pokyny elitním jednotkám Hagana a Palmach. Zabrat dostává nejen fyzička. Trénuje se i zápasení a boj s noži.

Elitním trenérem

Do víru skutečných bojů však jím vymyšlená technika proniká až v roce 1948, kdy oficiálně vzniká stát Izrael. Jelikož je židovský stát pro okolní země nesmělým benjamínkem, okamžitě se stává terčem všemožných útoků. Potřeba se bránit narůstá.

Bojové postupy musí být jednoduché, snadno zapamatovatelné, ale co je nejdůležitější – musí být efektivní. Emigrant zběhlý v bojových technikách se rázem stává hlavním instruktorem Cahal (Izraelské branné síly), funkci vykonává více jak dvě desetiletí.

Během nich krav magu neustále zdokonaluje. „Jejím základem je jednoduchost pohybu a zachování energie. Je nekompromisní a efektivní. Nemá pravidla či kodexy jako sporty, protože držení se pravidel v reálných situacích je pro obránce limitující.“

Za hranice a ještě dál

Po ukončení aktivní služby se snaží techniku uzpůsobit každodenním situacím a zakládá dvě školicí střediska – v Tel Avivu a Netanji. Netrvá dlouho, než zájem dalece přesáhne hranice Izraele a vznikají první mezinárodní instituce.

Nyní už nejde jen o trénink silných, dobře stavěných mužů, ale především o to, aby se každý, bez ohledu na věk či pohlaví, cítil bezpečně. Pro svou klidnou povahu je pro všechny své žáky respektovaným a uznávaným mentorem.

Když v roce 1998 umírá, zanechává po sobě početnou „rodinu“, která touží jít v jeho stopách.

V jednoduchosti je síla

Při výcviku je kladen důraz na postupnost a neustálé opakování, aby se jednotlivé pohyby staly automatickými a pro člověka naprosto přirozenými.

Tréninky se skládají ze stále nových a nečekaných potencionálních situací, studenti jsou proto nuceni velice často improvizovat. Cíl je ale neměnný, přestát útok s co nejmenším zraněním bez ohledu na jeho pozadí a druh.

Pro svoji efektivitu i absenci pravidel je vyhledáván těmi nejelitnějšími organizacemi v čele s americkými federálními a zpravodajskými službami. Výuce se však věnuje také belgická armáda či francouzská elitní protiteroristická jednotka (GIGN).