Lze si představit současnou civilizaci bez mobilů? Asi těžko. Telefony mohou zachraňovat životy. Předávají se přes ně důležité informace. Mohou sloužit i k bezbřehému tlachání. A i jejich příběh je docela zajímavý.
Vynalezl telefon skutečně Alexandr Graham Bell (1847–1922) nebo někdo jiný? Jedna legenda bere za své. Vynálezce telefonu totiž není slavný Američan, nýbrž italský vynálezce Antonio Meucci (1808–1889).
Ten totiž přišel s objevem telefonu již v roce 1849, tedy o 37 let dříve, než si jej nechal patentovat Bell. Jenže právě Bell se ukázal jako mnohem zdatnější obchodník. Až v roce 2002 uznal Meucciovo prvenství i Kongres Spojených států.
Rok 1876 vešel do historie několika zajímavými událostmi. V bitvě u Little Big Hornu dostali bílí Američané od Indiánů na frak. Srbsko a Turecko vstoupily do válečného konfliktu.
A Alexander Bell přihlašuje patent na telefon.14. června toho roku přišel Bell se svým vynálezem na patentový úřad. O pouhé dvě hodiny po něm dorazil na to samé místo s tím samým vynálezem chicagský technik Elisha Grey.
„Teď tu byl!” jistě zvolal úředník přijímající nové patenty. Vše mělo dohru u soudního dvora, odtud vyšel vítězně původem Brit Bell.
Patent USA č. 174 465, vůbec nejvýnosnější, jaký kdy byl podán, získal on a telefon nastartoval svou vítěznou cestu světem. Když byl nový vynález představen na světové výstavě ve Philadelphii brazilského císaři, tak monarcha se zmohl jen na výkřik úžasu: „Bože, ono to mluví!”
Deset let po Bellově patentu se z telefonování stává byznys, když společnost AT&T začíná nabízet soukromé telefonní stanice. O rok později ceny telefonních hovorů začínají být účtovány ve dvojí sazbě, tedy v denní a noční.
Roku 1892 pak byla v USA uvedena do provozu první automatická ústředna pro 99 účastníků.
Dnes už telefonní budky pomalu z ulic mizí, ale bývaly časy a není to až tak dávno, kdy mnohdy byly spásou. První veřejný telefon byl instalován v Hartfordu v roce 1889. O sedm let později se objevil i první aparát s vytáčením.
Rok 1906 je pak rokem, kdy si telefonní účastník může zalistovat seznamem. Tento luxus si mohli dopřát obyvatelé Detroitu. V roce 1882 byl také zahájen telefonní provoz v Praze. Telefonní síť měla tehdy 11 účastníků.
Telefon postupně pronikal i do politických sfér. Americký prezident Herbert Hoover (1874–1964) byl prvním státníkem, který se ve své pracovně mohl kochat pohledem na funkční aparát.
Horká linka, tedy přímé spojení mezi Washingtonem a Moskvou bylo zřízeno v roce 1963. V tom samém roce si svět poprvé mohl prohlédnout tlačítkový telefon.
V roce 1962 fenomén telefonu vstupuje i do vesmíru. Rok po Gagarinovi se do kosmu podíval i první telekomunikační satelit Telstar. Tato družice je již dávno nefunkční, nicméně nad hlavami pozemšťanům stále létá.
V současnosti jsou na orbitě desítky telekomunikační satelitů zajišťujících telefonické spojení mezi celým světem.
Postupem času se začaly rozvíjet i satelitní telefony. Ty jsou připojeny do různých satelitních sítí tvořených buď nízko letícími družicemi, nebo satelity na geostacionárních drahách.
Nejstarší geostacionární sítí, na které je přímo z námořních předpisů SOLAS závislá námořní přeprava je síť Inmarsat. Bez vybavení Inmarsatu by třeba žádná loď o výtlaku větším než 300 tun nesměla přeplout oceán.
Mezníkem v telefonických technologiích se stal i rok 1975. Tehdy americká armáda začala k přenosu dat a komunikaci používat první optická vlákna.
„Dobrý den, asi bychom od vás potřebovali pomoc. Po Manhattanu chodí nějaký divný člověk, drží cihlu u ucha a mluví do ní.” Takové hovory mohli 3. dubna 1973 přijímat pracovníci linky psychiatrické léčebny v New Yorku.
Oním podivínem s nezvyklým předmětem u ucha byl vedoucí divize komunikačních systémů firmy Motorola Martin Cooper a ona cihla byla ve skutečnosti prototypem mobilního telefonu.
Náhodní kolemjdoucí tak byli svědky vůbec prvního hovoru vedeného z tohoto druhu zařízení.
„Jak jsem tak kráčel po ulici a přitom mluvil do telefonu, Newyorčané se při pohledu na někoho, kdo při chůzi telefonuje, rozestupovali,” vzpomínal ještě po letech Cooper na pozdvižení, jež tehdy vyvolal.
První osobou, s níž se Cooper z mobilu spojil, byl Joel Engel, který tehdy vedl výzkumné laboratoře firmy Bell.
Z Cooperovy strany v tom byla jistá dávka škodolibosti, neboť společnost Bell byla v té době největším konkurentem Motoroly v oblasti vývoje mobilní telefonie.
V roce 1983 se mobilní telefon poprvé objevuje na běžném trhu. Pod označením Motorola DynaTAC 8000X si jej mohli zájemci pořídit za 3995 dolarů, což by dnes odpovídalo zhruba 80 000 korunám.
Stále se jednalo o pořádnou cihlu, přístroj vážil 800 gramů a na výšku měl přes 30 centimetrů.
I když byl takto rozměrný, tak proti autotelefonům, které dominovaly mobilní hlasové komunikaci od 40. let, to byl drobek. Jeho výdrž ovšem byla z dnešního hlediska mizerná, bez dobití zvládl pouze 20 minut hovoru.
Zatímco videotelefony se příliš neujaly, první z nich byl představen v roce 1992, mobilní telefony zcela ovládly svět.
Podle odhadů používá v současnosti některou z forem mobilní komunikace více než tři miliardy lidí a ročně se prodá téměř dvě miliardy nových telefonních přístrojů.
Sebelepší telefon by byl k ničemu, kdyby neexistovaly příslušné mobilní sítě. První generace sítí, které začaly ve vyspělých zemích vyrůstat počátkem 80. let, byla ještě analogová.
V Evropě šlo zejména o systém nazvaný Nordic Mobile Telephony, zkráceně NMT. Jak už název napovídá, měla tato technologie kořeny ve Skandinávii, velmi rychle se však rozšířila i do dalších evropských zemí, včetně někdejšího Československa.
Češi a Slováci si mohli z mobilu poprvé zavolat 12. září 1991, kdy byla v tuzemsku oficiálně spuštěna síť společnosti EuroTel. Vlastnictví mobilního telefonu bylo v té době viditelným symbolem bohatství. Při pohledu do dobových ceníků není divu;
aktivace služby stála 29 000 Kčs, měsíční paušál vyšel na dva a půl tisíce korun a za minutu hovoru, včetně příchozího, si EuroTel účtoval 15 Kčs.
Průměrná mzda v Československu přitom v té době dosahovala 3800 korun. Dodnes si leckdo vzpomíná na namyšlené podnikatele ve fialových sakách a bílých ponožkách, kteří jako symbol svého úspěchu používali právě mobilní telefon.
A možná od té doby se táhne neveselá tradice, kdy mobilní operátoři dávají peněženkám svých českých zákazníků solidně zabrat.
Druhá generace mobilních sítí, reprezentovaná dodnes rozšířeným standardem GSM, přišla počátkem 90. let. Na rozdíl od předchozí generace byla digitální a kromě hlasových služeb nabízela již i prakticky využitelné datové přenosy.
Další skok ve vývoji telefonů pak přinesly tzv. chytré telefony nebo též smarthphony. To jsou aparáty, které využívají pokročilý operační systém a aplikační rozhraní, které umožní instalaci nebo úpravy programů.
Chytré telefony také umožňují snadný přístup na internet, což je jejich výhoda i riziko zároveň. Telefon se pomalu proměnil z přístroje na telefonování v malý kapesní minipočítač.
