„Toužím po Jičínu,“ píše Albrechtoví z Valdštejna jeho manželka Isabella Kateřina z Harrachu během svého pobytu v Novém Zámku u České Lípy roku 1630. Její choť okamžitě jedná.
Honí stavitele, aby si prací na jičínském zámku pospíšili a jeho paní brzy měla kde hlavu složit.
17. února 1623 se vojevůdce Albrecht z Valdštejna (1583–1634) stává jeho vlastníkem. Za jakou cenu? Obětuje poklad v podobě stříbrného nádobí údajně v ceně asi 50 tisíc zlatých a deset tisíc zlatých v hotovosti.
Valdštejn na nic nečeká a už v listině z 16. října 1624 se zmiňuje, že má zájem „nejen samo město rozšířit a obehnat ho hradbami, ale vystavět tam také zámek nebo hrad.“ Ve vnitřní části Jičína mají vzniknout stovky nových kamenných domů, na periférii 360 dalších.
Do práce zapojí na 500 dělníků. Chystá se nové dláždění ulic, vodovod, městská jatka, lázně, dílny, mincovna. A zapotřebí bude reprezentativní prostor pro samotného majitele, vždyť jeho rozsáhlý dvůr tvoří 800 lidí a 1000 koní!
Zatímco v Evropě zuří třicetiletá válka (1618–1648) a vojáci drancují vesnice i města, v Jičíně se začíná stavět rezidence na místě někdejšího paláce Smiřických a sousedních měšťanských domů.
Bez kamen to nepůjde
První návrh datovaný 3. lednem 1624 se inspiruje vilou palazzo Farnese v Římě. Zhotovuje ho italský architekt Giovanni Pieroni (1586–1654). Nechybí zde lodžie, prostory pro návštěvy, trezor, archiv a samozřejmě rozsáhlý apartmán pro majitele.
„Počtem místností oficiální části se ale tento návrh podobal císařskému apartmánu na vídeňském Hofburgu…“ uvádí čeští historici Barbora Klipcová a Petr Uličný. Stavebník není s projektem spokojený.
„Zvyšte přízemí, nebo musíme mezi přízemí a první patro vložit mezonet pro velkou domácnost. Jinak budou všichni muset bydlet mimo palác,“ kritizuje návrh. Další varianta z března 1624 už počítá s kuchyní v přízemí.
„Vybavte všechny místnosti kamny,“ přikazuje Pieronimu Valdštejn. „Není to nebezpečné?“ namítá architekt. „Ve slunné Itálii kamna nepotřebujete, ale u nás bychom bez nich v zimě umrzli,“ prohlásí vojevůdce.
Přísný dohled nad stavbou
V létě roku 1625 se začínají kopat základy. „Chci mít přehled o každém pokroku na stavbě,“ žádá Valdštejn. Během roku 1625 stráví celkem 30 dní přímo stavebním dozorem. S italským stavitelem Andreou Spezzou (1580–1628) je spokojený.
Jeho smrt v lednu 1628 ho proto zaskočí. „Jistě nezískám žádného, který je tak dobrý jako tento,“ stěžuje si. Nakonec se rozhodne využít služeb Giovanniho Batisty Carloneho (†1645), který pracuje pro Arnošta Vojtěcha z Harrachu.
Carlone nabídku odmítne a doporučí někoho jiného. Nový stavebník se ale do práce nehrne. Už pár dní po nástupu se prý necítí dobře a zůstane raději v posteli. Vévoda proto nemůže novému šéfovi stavby přijít na jméno.
V korespondenci se svým hejtmanem Gerhardem Taxisem ho označuje jako „plešatce, povaleče“ nebo dokonce „zkurvysyna, kterého poslal Carlone“. Jenže získat někoho schopnějšího trvá více než rok.
Teprve na konci roku 1629 se stavby ujímá Ital Nicolo Sebregondi (1585–1652). Valdštejn si oddychne, Sebregondiho do práce nutit nemusí.
Hádka kvůli trhlinám
V roce 1630 stavební aktivity vrcholí. Od 20. ledna do 14. dubna 1630 se pokládají podlahy. Práce jdou ráz na ráz, od 22. září do 9. listopadu už se osazují kamna a malují se pokoje. Následuje dokončování a roku 1632 se pořizuje nová střecha.
Valdštejn chce nejdříve „několik tisíc kop dubového šindele“, ale Sebregondi mu poradí, že bude lepší keramická krytina. Řeší se i kvalita dokončované stavby.
„Nejen samotná stará, ale zvláště nová budova dostávají velké trhliny a praskliny,“ zjišťuje Valdštejn. Rozzuří se. „Jak to, že jste věci lépe neřídil a tomu všemu včas nepředešel?,“ vytýká Sebregondimu.
Stavitel se brání s tím, že „předchůdce Spezza dal ze sklepů vyvézt hlínu o 1-1,5 lokte pod základy,“ a to bylo třeba napravit. A trhliny jsou prý jenom na příčkách v podkroví.
Další pokračování stavby ale přetrhne Valdštejnova vražda 25. února 1634. Po smrti majitele panství stavební ruch v Jičíně utichá. Rodině je majetek zkonfiskován. Krásu Valdštejnova jičínského sídla postupně setře čas.
