Terčem nacistické nenávisti nebyli jen Židé, liberálové či pacifisté. Ve vyhlazovacích táborech končili svůj život i příslušníci romského etnika. I oni v očích zrůdného nacistického režimu neměli právo na život.
Romové byli spolu s Židy podle Norimberských zákonů z roku 1935 definováni jako nepřátelé rasově čistého státu Primitivní rasismus vyhubil celou romskou populaci v mnoha evropských zemích a ani původních českých Romů nezbylo mnoho.
Během romského holocaustu, který je označován termínem Porajmos, bylo zavražděno asi čtvrt milionu lidí, některé odhady hovoří až o milionu obětí.
Nejvíce jich na svědomí měli nacisté, avšak Romy cíleně vraždily i režimy v Chorvatsku a Rumunsku.
Zcela byly zničeny romské komunity v Nizozemsku, Litvě či Estonsku, zdecimována byla v českých zemích, Rakousku či Belgii, naopak Dánsko nebo Bulharsko své Romy nacistům nevydalo, ostatně podobně se obě země chovaly i v případě Židů.
Čeští Romové byli od roku 1942 soustředěni v koncentračních táborech v Letech u Písku a v Hodoníně.
Tábor v Letech měl českou posádku i velení, byl po celou dobu své existence provozován protektorátními úřady a čeští četníci také sepisovali „Cikány, cikánské míšence a osoby žijící po cikánsku“. Vězně zde kosily především nemoci, hlad a zima. Přeživší byli odtud byli deportováni převážně do Osvětimi.
Teror přežila jen asi desetina z původních českých Romů. Z vyhlazovacího tábora v Osvětimi-Březince se vrátilo jen 583 československých státních příslušníků romské národnosti.
