„Vlach přejíždí modrou a střílí. Gól! Gól! Gól! Československo poráží Kanadu 5:3!“ Celá republika je na nohou a jásá.
Pokud má český hokej nějakou opravdovou legendu, pak je to vedle Jaromíra Jágra (*1972) pražský zimní stadion na Štvanici (1932–2011). První stadion s umělou ledovou plochou na území Československa. Nebýt lidské lhostejnosti, dožil by se letos 87 let.
Hraje se dřív než se dostaví
Když československá hokejová reprezentace popáté získává titul Mistra Evropy, někomu konečně dojde, že by nebylo od věci postavit jim k tomu i stadión.
Odhlasováno je 15. března 1929 a architekt Josef Fuchs (1894–1979) kreslí velkorysou funkcionalistickou stavbu, kam se vejde 10 000 diváků a nechybí kavárna, šatny, posilovna a dokonce ani ubytovna pro hostující týmy.
První zápas se tu odehraje dokonce dřív než je stavba dokončena. Už 17. ledna 1931 se tu střetne pražský LTC klub a kanadský Manitoba University Graduates a hned druhý den si to s Kanaďany rozdá česká reprezentace.
Napínavou, leč bezgólovou bitvu sleduje na stadionu 7000 diváků.
Oficiálně je stadion otevřen 6. listopadu 1932 za zvuků Smetanovy Libuše a vyrovnaného souboje naší reprezentace s Francií, který končí 4:4. Tak začíná historie stadionu, který se natrvalo zapíše do dějin českého hokeje.
Bruslí se tu, vyhrává i prohrává a během let vyrůstají hokejové i krasobruslařské legendy. Ať už je to Karel Gut (1927–2014) nebo Ája Vrzáňová (1931–2015).
Právě odtud je také 11. února 1955 vysílán první přímý televizní přenos hokejového utkání.
Čtyři šampionáty, čtyři medaile
Čtyřikrát se tu koná Mistrovství světa. V letech 1933, 1938, 1947 a 1959 a ze všech si Československo odnese nějakou medaili. V roce 1947 se dokonce poprvé v historii může radovat z titulu mistrů světa.
Na tom posledním jsou diváci při jednom z nejnapínavějších utkání svědky jednoho nejslavnějších gólů v historii českého hokeje. Padne právě při finálovém utkání s Kanadou, kterou musí náš tým porazit o dva góly, aby dosáhl na medaili.
Ač Kanada v turnaji ještě neprohrála, tentokrát jsou od počátku ve vedení naši. Pár minut před koncem, za stavu 4:3 pro nás, Kanaďané odvolají brankáře. O pár vteřin později mohou rozhlasoví posluchači slyšet vzrušeného komentátora: „Teď má možnost ještě Fako.
Dává na Vlacha. Ten je úplně sám. Přejíždí modrou a střílí. Gól!“
Zločin na štvanici
Po otevření sportovní haly v Holešovicích v roce 1962 však začíná význam stadionu upadat. Peněz na údržbu je stále méně. Flikují se jen největší maléry a místo oprav se jednotlivé části areálu zavírají.
Zatímco v Americe udělají pečlivě opečovávanou památku ze všeho, o co se jen trochu otře historie, Češi, pyšný hokejový národ, nezachrání ani svůj nejslavnější stadion.
V roce 2000 je sice prohlášen národní kulturní památkou, ale ani město, ani hokejový svaz se o něj nestarají. Když se počátkem roku 2011 propadne část střechy, přichází nařízení k demolici. Dovedete si představit, že by si Italové zbourali Koloseum? Nedovedete.
To Češi jsou jiní kabrňáci. Klidně si svůj nejslavnější stadion zbourají. A jakým fofrem. Dopoledne 28. května 2011, dřív než zaschne štempl, najedou buldozery a o 20 dnů později je po všem.