Transfúzi dnes vnímáme jako naprosto běžnou věc. Ale i ona má svou historii spojenou s mnoha oběťmi. První seriózní vědecké experimenty probíhaly od 17. století v Anglii a ve Francii.

Věda byla v plenkách a tehdejší vědci si z dnešního pohledu kladli úsměvné otázky: „Co se stane, pokud převedeme krev z plachého psa do zuřivého?“ nebo: „Změní se u zvířete transfuzí barva srsti?“

V roce 1667 provedl Francouz Jean-Baptist Denis transfuzi krve u Antoina Mauroye, který trpěl opakovanými záchvaty šílenství.

Denis se domníval, že pacientova agresivita a zuřivost je způsobena špatnou krví, a rozhodl se jej tedy vyléčit nově objevenou metodou – transfuzí. Provedl transfuzi krve z telete do těla pacienta. Netřeba dodávat, že krátce na to Mauroy zemřel.

Pokusům s transfúzí se věnoval i ruský lékař Alexander Bogdanov. Ten mimo jiné proslul i jako autor románů nebo jako revolucionář.

V roce 1924 začal experimentovat s transfuzí krve. Nezajímalo ho však ani léčení pomocí této metody. Bogdanov byl přesvědčen, že transfuzí krve je možné docílit omlazení organismu.

Bogdanov experimentoval sám na sobě. Po jedenácti transfuzích vyhlásil do světa, že se mu zcela zastavilo vypadávání vlasů, a že se mu výrazně zlepšil zrak. Proto v pokusech i nadále pokračoval, což se mu zle vymstilo.

Do těla si vpravil krev nakaženou malárií a tuberkulózou. Obě nemoci se u něj rozvinuly naplno a po pár týdnech Bogdanov zemřel.