„Zasypu vás zlatem, když se usadíte v Paříži,“ nabízí francouzský král František I. slavnému sochaři a zlatníkovi Benventuovi Cellinimu. Své sliby plní. Za zlatou slánku se dvěma postavami vyplatí umělci 100 dukátů. Jindy zase neváhá sebrat soše svatého Martina z Tours stříbrnou mříž.
František I. (1494–1547) totiž zatoužil po stříbrných soškách božstev, které si chce nechat zhotovit na zakázku. Jenže to vše je mu málo. Chce, aby pro něj pracovali ta nejslavnější umělci.
Oslovuje proto sochaře a malíře Michelangela Buonarottiho (1475–1564) a nechybí mnoho, aby umělec souhlasil. Přemlouvá Leonarda da Vinciho (1452–1519) „Dostanete zámek i se služebnictvem,“ snaží se získat věhlasného tvůrce.
A Leonardo souhlasí. Svou roli v jeho rozhodování sehraje i smrt jeho mecenáše Guiliana Mediciho. Da Vinci hledá nové zdroje finanční podpory.
S milovaným obrazem přes Alpy
Přibližně v polovině srpna 1516 se renesanční všeuměl balí v Římě na cestu. Chce stihnout přechod Alp ještě během podzimu, dobře ví, jak náročná bude cesta. Je mu už 64 let. Na pár dní se zastaví ve Florencii, chce se rozloučit s nejbližšími přáteli.
Do velkého koženého vaku uloží i Monu Lisu, obraz, který mu je obzvlášť milý a nechce se s ním rozloučit.
Přibalí i další obrazy, například Svatou Annu a Svatého Jana Křtitele i náčrty architektury. Má spoustu zavazadel, proto mu pomáhá sluha a dva žáci. Putuje do údolí Suze, průsmykem do Maurienne, na Chambéry, Lyon a Roanne na Loiře.
Dorazí do cíle své cesty, kde už ho toužebně očekává čtyřiadvacetiletý František I.
Najde v umělci otce
Nadšeně ho provází po paláci v Cloux ve městě Amboise, které mu poskytne jako sídlo. Dá mu vysokou penzi a poskytne ty nejlepší podmínky pro práci. Navštěvuje ho každou volnou chvíli. Jenže stárnoucího umělce už trápí bolesti pravé ruky.
I když mu král poskytne tu nejlepší péči, moc už toho nenamaluje. Přesto ho František I. oslovuje jako svého otce. Stačí mu si s ním jenom povídat.
Oplakává slavného muže
Ve chvíli, kdy se dozví o jeho smrti, rozpláče se. „Na světě se ještě nikdy nenarodil muž, který toho uměl tolik, co Leonardo,“ řekne. Ale i když věhlasný Ital stráví ve Francii pouhé tři roky života, královské sbírky z toho těží.
Slavná Gioconda i další obrazy, které František I. koupil, se stanou základem dnešní umělecké kolekce v Louvru.
