„Je to lakomec a tyran, který nikomu nic neodpustí,“ šeptá se mezi poddanými na Sedlčansku na adresu rožmberského regenta, který koupil zdejší panství. Baby klevetnice ještě jízlivě dodávají, že si ho na onen svět vezme sám satan.
Z komína jeho sídla v Křepenicích prý stoupá černý dým, jak tam vaří v baňkách jakési podivné lektvary…
„Závidí mi, jenže co vlastně? Tu spoustu práce, kterou jsem v životě vykonal?“ uvědomuje si na konci svého života rybníkář Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535–1604). Samozřejmě už se i jeho uším doneslo, že poddaní na něj mají vztek.
Není divu. V dobách, kdy se staral o rožmberská panství, byl krutým šéfem. Na stavbách rybníků, které vedl, nestrpěl žádné lajdáctví.
Na práci stovek dělníků, rozdělených do rot, kterým veleli předáci, dohlížel na hrázi kat, který se měl chopit své práce, jestliže někdo neuposlechne příkazy…
Taví zlato z nalezené rudy
„Co to tam vlastně dělá?“ ptají se sami sebe křepeničtí a temný dým přisuzují černé magii, kterou Krčínovi našeptává sám ďábel.
Ve skutečnosti ale nejde o žádné alchymistické pokusy, i když doba vlády císaře Rudolfa II. (1552–1612) jim nahrává. Krčín má na svém sídle v Křepenicích na Sedlčansku malou laboratoř. V ní taví zlato z rudy vytěžené nedaleko svého sídla a zkouší jeho ryzost.
Buduje kopii zámeckého sídla
V roce 1580 kupuje známý rybníkář Krčín od Viléma z Rožmberka vesnici Křepenice vzdálenou asi 8 kilometrů od Sedlčan a začíná si zde stavět sídlo zvané Nový hrádek Krčínov nad Křepenicí. Rozsáhlé stavební dílo se má stát kopií jihočeského zámku Kratochvíle.
Stavba pokračuje nečekaně rychle
Výstavba nákladné tvrze pokračuje nezvykle rychle, proto se její stavitel brzy dostává do řečí, že se spolčil s ďáblem a ten mu při budování rodinného sídla pomáhá.
Lidem totiž nejde do hlavy, jak je možné vybudovat rozsáhlý hospodářský dvůr s velkým obytným palácem za tak krátkou dobu. V sídle, dokončeném v roce 1584, ale Krčín bydlí pouze v letech 1590–1597. Po jeho smrti se tvrz dostává zpátky do rukou Rožmberků.
