Pražská Zoologická zahrada chová řadu výjimečných druhů, které ve volné přírodě mohou mít problém s přežitím. Možná nejsou tak známé a populární, přesto stojí v mnoha ohledech za pozornost.

Gaviál indický

Mezi lety 1946 až 2006 se počet zástupců tohoto druhu snížil až o 98 %. Největší hrozbu pro něj představují zásahy lidí do vodních ekosystémů, v podobě staveb přehrad, hrází a zemědělskou činností podél vodních toků.

Velký problém je i v nelegální těžbě písku, která gaviálům ničí hnízdiště. Pražská zoo chová gaviály od roku 2008 s cílem vytvořit záložní populaci pro případ kritického vývoje v přírodě. Vede i nově založenou Evropskou plemennou knihu.

Batagur tuntong

Batarguvé jsou jedny z největších a nejohroženějších vodních želv. Vedle dalších civilizačních tlaků je příčinou jejich ohrožení znečištění velkých rek, které jsou jejich domovinou.

V přírodě žije posledních 200 jedinců a na Červeném seznamu batagurové figurují mezi kriticky ohroženými druhy. V Evropě tento druh želvy chová pouze pražská zoo.

Chřestýšovec mangašský

Jeden z největších a barevně nejvýraznějších jedovatých hadů byl objeven teprve v 90. letech. Obývá totiž jen nepatrné území na jihu Číny. Ve volné přírodě žije kolem tisíce jedinců. Pražské zoo se jej podařilo jako jediné v Evropě i odchovat.

Satyr Cabotův

Tento druh satyra je endemitem jihovýchodní Číny. V lesích s hustým podrostem přežívá posledních 5 000 jedinců.

Kraska krátkoocasá jávská

Kraska je především obětí indonéského obchodu s ptačími druhy. Ve volné přírodě přežívá sotva 50 krasek. Zoo Praha chová krasky od roku 2015. Už v následujícím roce se je podařilo rozmnožit.

Tapír čabrakový

Těmto tapírům se osudným stává především zemědělství a těžba dřeva. V přírodě žije již jen 2 500 jedinců. V Praze se v roce 2015 podařilo tapíry úspěšně rozmnožit.

Velemyš obláčková

Velemyš, jejímž domovem jsou Filipíny, trpí ztrátou svého původního biotopu. Pražská zoo pro oba druhy velemyší Evropskou plemennou knihu. U velemyši obláčkové si připsala velký úspěch v roce 2008, kdy se jí podařil první odchov. Do současnosti jsme odchovali již 18 mláďat

Gibon stříbrný

Gibon stříbrný se radí k nejohroženějším primátům na světě. Jeho výhradní domovinou jsou totiž lesy indonéského ostrova Jáva, které velkou rychlostí ustupují polím a jednotvárným monokulturám plantáží, kde giboni nedokážou žít.

Giboni dnes přežívají v roztříštěných populacích pouze v západní polovině ostrova.

V Červeném seznamu IUCN si sice gibon stříbrný před deseti lety „polepšil“ z kategorie kriticky ohrožený na ohrožený, nicméně bohužel se nejedná o zvrácení negativního trendu, ale jen o zpřesnění dostupných informací o stavu zbytkových populací.

Při poslední evaluaci IUCN v roce 2008 bylo odhadováno, že v přírodě přežívá méně než 2500 dospělých jedinců. Dnes budou tato čísla mnohem nižší.

Zoo Praha se zapojila do Evropského záchovného programu v roce 2014 příchodem mladého páru. Hned v následujícím roce se dočkala prvního odchovu, který byl zároveň premiérou i v rámci Unie českých a slovenských zoologických zahrad (UCZOO). V Evropě je aktuálně chováno pouze 51 zvířat v devíti institucích.