Zatímco britská smetánka zvolna a důstojně popíjí svůj šálek čaje s mlékem, na druhé straně světa tamilské ženy svižně trhají čajové lístky. Den co den, rok za rokem.

Nekonečné plantáže smaragdově zeleného čajovníku pokrývají zvlněné svahy centrální vysočiny na Srí Lance. Den co den vyrážejí mezi keříky tamilské sběračky v tradičních pestrých šatech, aby si lidé po celém světě mohli dát šálek osvěžujícího moku. Přitom stačilo málo a žádné čajové plantáže tu nebyly.

Jen dočasná náhražka

Poprvé se čaj na Srí Lance, tehdy známé jako Cejlon, objeví v roce 1824, ovšem pouze jako součást britské botanické výstavy. O jeho pěstování nikdo neuvažuje. To, co tu britští podnikatelé chtějí a ve velkém začnou pěstovat, je káva.

Jenže v polovině 19. století stejně tak ve velkém zničí kávové plantáže cizopasná houba Hemileia vastatrix. V roce 1867 tu jako první osází čajem, coby dočasnou náhražkou, pustou plantáž Loolecondera James Taylor (1835–1892).

A protože se čaji na svazích centrální vysočiny daří díky teplému podnebí, vhodné nadmořské výšce a svažitému terénu víc než dobře, brzy se přidají další.

Když se navíc v roce 1890 s Taylorem spojí podnikavý Thomas Lipton (1848–1931), stává se Cejlon čajovou velmocí. Napomáhá tomu i fakt, že anglická společnost 19. století se do čaje zblázní a nakoupené množství rok od roku stoupá.

Čaj za 25 miliard korun

Na kávu už nedojde, hitem zůstává čaj. S rostoucí poptávkou se kácí deštné pralesy, aby uvolnily místo novým plantážím. Současně se vyvíjí nejen nové odrůdy, ale také chemické postřiky, které by produkci zvedly a uchránily.

„V současné době zaměstnávají na Srí Lance čajové plantáže přes milion lidí a pokrývají území o rozloze přes 1900 km2,“ dočtete se v průvodcích.

Od roku 2008 je navíc Srí Lanka, poté, co předstihne Keňu, druhým nejvýznamnějším výrobcem čaje na světě, s roční produkcí přesahující 340 000 tun.

Největším výrobcem sice nadále zůstává Indie, čaj ze Srí Lanky, mezinárodně stále označovaný jako cejlonský, je však mnohem více ceněn a jeho aukční ceny jsou oproti indickému téměř dvojnásobné. Cena roční produkce přesahuje 25 miliard korun. Čaj tak zůstává hlavní exportní komoditou ostrova.

Od slunka do slunka za 80 korun

Stejně neodmyslitelně jako patří ke Srí Lance čaj, patří k čaji jeho sběračky. Čaj totiž na plantážích sbírají výhradně ženy. A to výhradně Tamilky. Britové se sice původně snaží najímat na práci místní, hrdí Sinhálci však těžkou práci na plantážích odmítnou.

Majitelé plantáží si proto ze své další kolonie, Indie, přivezou levnou pracovní sílu – Tamily. Tamilky žijí sběrem čaje dodnes. Jejich mzdy zůstávají velmi nízké, kolem 80 korun na den, a to musí ještě odvádět část na důchod i na pohřeb.

Žijí skutečně chudě, v malých nuzných domcích v údolích pod plantážemi. Přestože jde o tvrdou dřinu, která je na jejich tvářích vidět, většinou vypadají mnohem starší, než jsou, zdají se být v pohodě a většinou netouží odejít za lepším a začít jinde nový život.

Žili tak jejich předci, žijí tak ony, a nejspíš tak budou žít i jejich děti. Denně přitom musí natrhat 20 kg lístků.