Několik dnů trvá posádce sovětské ponorky S-13, než se jí po bouřlivých silvestrovských oslavách ve finských hospodách a nevěstincích podaří najít kapitána. Alexander Marisenko si po trapném incidentu před nadřízenými nutně potřebuje napravit reputaci…

V průběhu ledna 1945 proto vytrvale slídí v chladných vodách Baltu. 30. ledna 1945 se na něj konečně usměje štěstí. „Trefa do černého,“ zajásá Marisenko (1913–1963) v duchu, když v periskopu ponorky zahlédne skutečně velkou osvětlenou loď.

Pouští se za ní jako stopařský pes. Nezaznamená na ní červené kříže, mezinárodně uznávané označení nemocniční lodě. Ví, že může zaútočit. Krátce po 21. hodině večerní vypálí proti německému plavidlu Wilhelm Gustloff tři torpéda.

„Za rodnou vlast“, „Za sovětský lid“ a „Za Leningrad“ – tyto nápisy na sobě střely nesou. Všechny tři zasáhnou cíl…

Útěk před zvířaty

S rychlým postupem Rudé armády přes území Polska byli Němci donuceni k rozsáhlé evakuaci svých obyvatel. Lidi zachvátila panika. Říšská propaganda sovětské vojáky s oblibou líčila jako krvežíznivá zvířata.

Zájem o místo na palubě nemocniční lodi Wilhelm Gustloff, sloužící v rámci evakuační operace Hannibal, byl proto enormní. Nejdříve se v přístavu v Gdyni ale nalodili důstojníci a posádky německých ponorek, ženy z pomocných námořních sil a zranění vojáci.

Dalšími „šťastlivci“ byli jejich příbuzní nebo lidé s konexemi. V neposlední řadě pak ti, kteří měli nadité peněženky.

30. ledna ráno se na lodi, postavené pro 1465 pasažérů, nacházelo už 3000 uprchlíků. Finální číslo v lodních záznamech nakonec činilo 6050 cestujících. Reálný počet byl však mnohem vyšší.

Když bylo jasné, že loď toho dne skutečně vypluje, během tlačenice na lodních můstcích pronikly na palubu další stovky pasažérů. „Včetně posádky se na lodi nacházelo 10 582 lidí,“ tvrdí německý publicista Heinz Schön (1926–2013).

Ušlapáni na moři

Řada z nich přichází o život už bezprostředně po explozi torpéd. Další se utopí s tím, jak rychle do lodi proniká voda. Zbytek cestujících propadá panice. V tlačenici jsou další oběti katastrofy ušlapány.

„Jen jediný záchranný člun byl správně spuštěn na hladinu,“ popisuje současný americký historik Irwin J. Kappes. Spousta lidí padá přes palubu. Jiní skáčou dobrovolně.

Teplota vody v tomto ročním období přitom v Baltu nepřesahuje čtyři stupně Celsia. Šance na přežití je minimální…

Problém čtyř velitelů

45 minut po zásahu torpédy se Wilhelm Gustloff poroučí ke dnu. Další německé lodě, které se nacházejí v jeho blízkosti, se bez ohledu na nebezpečí, jež jim samotným ze strany ruských ponorek hrozí, snaží z vody vylovit přeživší.

Přes jejich rychlý zásah podle Schöna najde osudné lednové noci v mořských vlnách smrt 9343 lidí.

Lví podíl na jejich skonu kromě sovětské ponorky mají i neshody a přešlapy hned čtyř kapitánů, kteří se plavidlu v jeho posledních hodinách společně pokoušeli velet…