Policisté prohledávající zanedbanou venkovskou usedlost krčí nosy odporem. Mezi hromadami hnoje a páchnoucích odpadků se povalují i kosti. Brzy se ukáže, že ne všechny jsou zvířecí.

Vesnička Wimer nedaleko Medfordu v Oregonu má jen něco přes 600 obyvatel a mnozí z nich jsou navíc rozptýleni po usedlostech za hranicemi obce.

Ranč, k němuž bychom se nejlépe dostali ulicí West Evans Creek Road, kupuje v roce 1991 za 35 000 dolarů 42letá farmářka Susan Monicaová. O čtvrtstoletí později bude její usedlost znovu na prodej a ze Susan se stane sériová vražedkyně.

Od námořnictva k zemědělství

Susan je impozantní žena, s níž si to nechcete rozházet. Je to bývalá mariňačka a při výšce 180 centimetrů váží přes 110 kilo. Svému ranči vládne pevnou rukou. Nezvané hosty, zejména netrpělivé věřitele, nejednou z pozemku vyprovodí střelbou.

Mimo jiné chová prasata, kterým občas přichystá vylepšení jídelníčku. To když uhyne některý z psů, ovce nebo jiné domácí zvíře. Pak mají vepři hody. Jednou se ukáže, že poznali i maso, které nikdy neměli ochutnat.

Nastává střídání údržbářů

V létě 2013 shání Susan nového údržbáře. Na inzerát jí odpoví 56letý Robert Haney. Potřebuje stálou práci a nestará se o to, co se stalo s jeho předchůdcem. Nikdy se to nedozví. Haney zmizí už měsíc poté, co na ranč nastoupí. Majitelka usedlosti krčí rameny.

Nemá pro policii žádnou stopu, po které by se pátrání mohlo vydat.

Přesto však právě Susan Monicaová nakonec jedno vodítko vyšetřovatelům poskytne, i když to úmyslně rozhodně nebude. Na konci roku 2013 kriminalisté zaznamenají, že zmizelý údržbář právě použil svou platební kartu. Pátrání je nakonec přivede k Susan Monicaové.

Rančerka je v tu chvíli podezřelá pouze z krádeže. Seržant Nathan Sickler se, vyzbrojen videokamerou, vydává na obhlídku ranče. Trpělivě zaznamenává porušení snad všech hygienických předpisů, které zákon farmářům ukládá.

Otevřené páchnoucí septiky, nefunkční vodovod, volně poházené zvířecí kosti, nepředstavitelně špinavé obytné prostory plné tlejících odpadků. Vyšetřovatelé přijíždějí na ranč vybaveni respirátory, přesto několik z nich během následujících týdnů onemocní.

Ti zdraví pak najdou igelitový pytel s lidskými ostatky. Robert Haney svou platební kartu rozhodně nepoužil.

Kopejte a najdete Itala

Podle soudního lékaře zemřel Haney někdy kolem 9. září. Příčinu smrti je obtížné stanovit, protože údržbářovy kosti jsou ohlodány prasaty. Když Susan vyslýchá detektiv Eric Henderson, farmářka ho překvapí nečekanou informací.

Vyžádá si kus papíru, nahrubo načrtne půdorys pozemku a u čáry označující plot namaluje velký křížek. „Tady, asi metr hluboko. Tam leží ten Steve s nějakým italským příjmením,“ řekne s povzdechem.

Kriminalisté na označeném místě vskutku naleznou o něco starší pozůstatky dalšího muže.

Robertův předchůdce ve funkci údržbáře, 59letý Stephen Delicino, je mrtvý od léta 2012. Také jeho okusili Susanini vepři, ale pět střelných ran na hlavě je stále ještě zřetelných. Susan Monicaová mění výpovědi jako na běžícím pásu.

Delicino podle ní spáchal sebevraždu, pak však rančerka připouští, že údržbáře zastřelila v sebeobraně při hádce ve stodole. Vepři tělo sami odtáhli dřív, než mohla cokoliv udělat.

Haneyho pak údajně našla těžce zraněného poté, co spadl do výběhu prasat a ta ho napadla. Napůl roztrhaného muže už podle svých slov zachránit nemohla. Rozhodla se tedy jeho trápení ukončit střelou do hlavy. „Bála jsem se to ohlásit. Vzali by mi moje prasata,“ vysvětluje svůj podivný akt milosrdenství.

Všechno nejlepší od zrůdy

Pokud v průběhu vyšetřování Susan vystupuje jako nešťastná žena, která jednoho muže musela zabít, aby si zachránila život, a druhého pouze z milosti dorazila, tento dojem si sama pokazí ve vazební věznici.

K narozeninám své spoluvězeňkyně Jordan Farrisové, která si odpykává trest za vloupání, jí pošle přáníčko, na němž se podepíše jako „nejroztomilejší vražedkyně okresu Jackson County“. V soudní síni se pak rozplynou i poslední zbytky předstírání.

Soudní znalkyně Veronica Vanceová nejprve upozorňuje na to, že nohy Roberta Haneyho byly odseknuty sekyrou, což historku o nešťastném pádu do ohrady s prasaty a následné ráně z milosti činí velice nevěrohodnou.

Státní zástupce Allan Smith potom přistupuje k teatrálnímu závěru.

Pokládá na zem figurínu a bere do ruky Susaninu pistoli ráže .22. „Jediný způsob, jak se mohly poslední dva výstřely v tomto úhlu do hlavy dostat, je ten, že oběť v tu chvíli ležela na zemi obličejem dolů,“ předvádí názorně, k čemu došli policejní experti.

„Něčemu takovému nikdo na světě kromě vás nemůže říkat sebeobrana,“ obrací se k Susan.

Šťastný je ten, kdo uteče včas

Susan příliš nepomohou ani výpovědi jejích bývalých zaměstnanců. „Že s ní není něco v pořádku, to jsem věděl, sotva jsem nastoupil,“ vzpomíná třeba pomocný dělník Mark Alan Riccardi. Nevadilo mu prý tolik to, že na něj majitelka ranče často křičela.

„Byl to ten pohled v očích, co mě donutilo sebrat se a zmizet. Teď jsem rád, že jsem to udělal včas,“ říká Mark. O divokém výrazu v očích Susan Monicaové vypráví také další ze sezonních dělníků, thajský rodák Patiphon Pana.

„Vypadnul jsem odtud a jsem nejšťastnější chlap na světě,“ shrnuje své pocity.

Vepři jsou víc než lidé

Ani pod tíhou důkazů se však Susan nepřiznává. Z lavice obžalovaných se viditelně pohublá farmářka obrací k pozůstalým po Robertu Haneym. „Nemohla jsem se přinutit, abych někomu z vás zavolala a řekla: ‚Přijeďte si pro něj, spadl do ohrady k prasatům.

Byl na něj strašný pohled.‘“ Porotu složenou z 10 mužů a dvou žen takové vysvětlení nepřesvědčí. „Zastřelila jste dva lidi a jejich mrtvolami jste nakrmila zvířata. Ceníte si svých vepřů víc než lidí,“ vyčítá obžalované soudce Tim Barnack.

„Možná to bude znít drsně, ale jste chladnokrevný zabiják,“ uzavírá soudce. Na sklonku dubna roku 2014 soudce Barnack vynáší verdikt. Susan Monicaová je odsouzena ke dvěma po sobě následujícím doživotním trestům.

U obou je možné po odpykání 25 let požádat o podmínečné propuštění, což dohromady dává nejméně 50 roků za mřížemi. Susan Monicaové je letos 70 let a na svobodu se tak už nikdy nepodívá, ale bude žít. Takové štěstí nemají její vepři, kteří byli z úředního rozhodnutí utraceni.