I Češi přispěli do pokladnice světových vynálezů svým dílem. Byť je tento příspěvek relativně skromný, přece jen stojí za pozornost.

Jednou z nejstarších inovací pocházejících z českých zemí je hromosvod.

Ten sice spatřil světlo světa již v roce 1749 pod rukama Američana Benjamina Franklina (1706 – 1790), leč český premonstrát Prokop Diviš jej o pět let později vyvinul (1698 – 1765) vyvinul nezávisle na něm.

Ve dvacátých letech 19. století pak bratranci Veverkové obohatili svět o ruchadlo, což je pluh s radlicí, která ornici nejen krájí a obrací, ale také jemně drolí a kypří.

Zhruba ve stejné době lesník a vynálezce Josef Ressel (1793 – 1857) vyvíjí svůj lodní šroub. Za český vynález naopak nemůžeme považovat kostkový cukr.

Pravda, patent sice vznikl v Dačicích, ale jeho autorem byl původem Švýcar Jacob Christoph Rad (1799 – 1871).

Ve velkých vodních elektrárnách po celé planetě je nejrozšířenější turbínou ta, v jejímž rodném listě je jako místo zrození napsáno Brno.

Jejím autorem byl profesor Viktor Kaplan (1876 – 1934), leč ani on nebyl českého původu, narodil se v rakouském Mürzzuschlagu a Brně přednášel na místní Německé vysoké škole technické.

To polarografie, tedy metoda chemické analýzy, která umožňuje stanovit i velmi nízké koncentrace iontů kovů i organické látky, má opravdový český původ. Její autor Jaroslav Heyrovský (1890 – 1967) byl za ní oceněn Nobelovou cenou za chemii.

Po hříchu, je to jediná Nobelova cena, kterou kdy Češi získali za vědecké objevy. Tu druhou obdržel v roce 1984 básník Jaroslav Seifert (1901 – 1986). Významným českých vynálezcem byl chemik Otto Wichterle (1913 – 1998).

Z jeho dílny pocházejí třeba měkké kontaktní čočky a polyamidové vlákno, které svět dobylo pod názvem silon.

Ve světě se stal slavným i jiný český vynález, byť trochu kontroverzní. V roce 1966 vyvinul v Pardubicích chemik Stanislav Brebera (1925 – 2012) trhavinu semtex, která své uplatnění měla najít třeba při demolicích.

Bohužel si ji kvůli svým vlastnostem oblíbili i teroristé… To výroba materiálů založenou na bázi tzv. nanovláken, kterou vyvinul vědecký tým Technické Univerzity v Liberci pod vedením Oldřicha Jirsáka už žádnou kontroverzi neobsahuje.