O tom, že ptáci jsou vlastně jedinou přeživší skupinou dinosaurů, dnes prakticky nikdo nepochybuje. Ale jak došlo k tomu, že dostali do vínku křídla? Evoluční inovaci, která jim s největší pravděpodobností umožnila globální zkázu na konci druhohor přežít? Na průzkum tohoto tajemství se nedávno vydali kanadští paleontologové.

S nástupem genetiky a také stále se lepšícím stavem poznání o vývoji embryí se však situace dost změnila. Když se poznatky ze všech těchto věd propojily, vznikla tzv. „evo-devo“ syntéza.

To znamená, že se vědci začali na evoluci dívat pod zorným úhlem proměn či rovnou velkých skoků v tělních plánech, které má velmi často na svědomí nějaká významná genetická mutace.

A právě takový „skok stranou“ museli provést drobní dinosauři, aby se stali ptáky.

První ptáci se objevili na Zemi na samotním sklonku druhého období druhohor, jury, tedy asi před 150 miliony let. Vyvinuli se z malých původně pozemních dravých dinosaurů ze skupiny teropodů, k nimž řadíme například i obry typu tyranosaura či karnosaura.

Již jejich nejbližší příbuzní, například maniraptoři, měli povrch těla pokryt peřím, duté kosti a velmi rychlý „ptačí“ metabolismus.

Cestu k ptákům jakožto budoucím vládcům vzduchu však umetla až změna, jež přivedla na svět jejich nejtypičtější orgán: křídla.

Zásadní poznatky o jejich vzniku nedávno publikovali Hans Larsson a jeho bývalý student Alexander Dececchi z McGillovy univerzity v Montrealu.

V čem vlastně tato změna spočívala? Představme si běžného teropodního dinosaura, dejme tomu tyranosaura. Ano, stojí na silných zadních nohou, díky nimž snadno kořist doběhne. Udolá ji však až díky svým obřím a silným čelistem.

Jeho přední nohy byli sice vyzbrojené ostrými drápy, ty však ke slovu přišly až jako poslední. Přední nohy byly totiž skutečně až komicky kratičké.

Když si takového tyranosura zmenšíme 5000x, získáme podobu nejmenšího z teropodů Epidexipteryx hui, nalezeného v Číně. Poměr velikosti předních a zadních končetin byl však v obou případech prakticky stejný.

K rapidní proměně dojde často právě proto, že se některá část těla během vývoje „zblázní“ a začne si růst, jak se jí zlíbí.

Z porovnání mnoha koster dinosaurů, nejstarších ptáků i ptáků dnešních vyplynulo, že ptáci se stali ptáky díky tomu, že se takto zbláznily jak přední, tak zadní nohy.

Zatímco přední končetiny se v poměru proti zbytku těla výrazně prodloužily, zadní se naopak zkrátily. Tato proměna jim umožnila jak létání pomocí silných křídel, tak pohyb a pevné sezení na stromech.

Obojí jim otevřelo obrovský ekologický prostor, v němž mohli nejprve úspěšně konkurovat dřívějším vládcům vzduchu, pterosaurům, a po jejich vymizejí jej již obsadit zcela. Dnešních téměř 10 000 druhů ptáků je toho dostatečně dobrým důkazem.