Král usazený v pohodlném křesle natáhne dopředu své štíhlé nohy v jemných hedvábných punčochách. Okamžitě k němu přiskočí sluha, který si klekne na zem a opatrně mu zouvá elegantní střevíce.

Francouzský vládce Ludvík XIV. (1638 – 1715) má nádherné nohy a je na ně jaksepatří pyšný. Pryč jsou doby jeho otce Ludvíka XIII., kdy se pánové museli potit ve vysokých holínkách sahajících až nad kolena.

„Vysoké boty patří jenom k jezdeckému a loveckému šatu,“ myslí si mondénní král. Okraje vest a vyšívaných kabátů teď musí končit u kolen, aby vynikly pěkné nohy a vyšívané boty.

Král miluje podpatky

„Namalujte mi tam něco lechtivého,“ žádá Ludvík svého dvorního ševce Lestageho a už se těší, jak se v nových pohodlných střevících poprvé projde. Zamiloval si boty s vyššími podpatky, ale ne jenom tak ledajakými.

Zatímco anglický král Karel II. (1630 – 1685) si žádá boty s rudými podpatky a rudým jazykem, Ludvík si potrpí na ještě větší delikátnosti.

K ruce má dvacet pomocníků

Nechává si na podpatky třeba vymalovávat scény ze slavných bitev, v nichž zvítězil, nebo také milostné výjevy.

Lestage má k ruce dvacet ševcovských pomocníků, a když králi zhotoví dokonalé střevíce z orientálního hedvábí medové barvy, zdobené zlatou královskou lilií a lemované modrým královským taftem, panovníka nadchnou tak, že se v nich v roce 1660 i žení se španělskou infantkou Marií Terezou Habsburskou (1638 – 1683).

Do erbu dostane botu

Vrcholem ševcova umění se stávají bezešvé holínky, s nimiž se jednoho dne objeví před svým králem. Ludvík z obuvnické novinky září nadšením a Lestageho za ně povýší do šlechtického stavu. Do erbu mu dá botu. Ostatně proč si Ludvík podpatky tolik oblíbil?

Údajně proto, že byl poměrně malého vzrůstu a podpatky mu přidávaly potřebné centimetry.