Blankytně modrá obloha, na které není jediný mráček. Vlnky na hladině příjemně teplého moře, skály, rozesmáté děti ve stejnokrojích a s rudými šátky na krku.
Tak líčily atmosféru v prominentním pionýrském táboře Artěk na Krymu dobové fotografie a dokumentární filmy.
Pionýrský tábor Artěk na Krymském poloostrově je za doby existence Sovětského svazu místem, které je líčeno doslova jako ráj na zemi. Tak ho vnímají i pionýři z celého bývalého východního bloku a snem většiny z nich je dostat se sem.
To ale není vůbec jednoduché. Pobyt v táboře je jen za odměnu pro nejvzornější mladé budovatele socialismu. Po desetiletí je tak určen jen pro vyvolené a z původně malého tábora se časem stává obrovské letovisko s vlastní školou, filmovým studiem i nemocnicemi.
Nevyhnou se mu ani skandály a mnozí pionýři zjišťují, že v něčem je realita mnohem méně nablýskaná, než jak ji podává propaganda. Nedlouho po přelomu tisíciletí má legendární tábor jen krok k zániku.
Dnes se opět skví na černomořském břehu v plné parádě, mnohem komfortnější, než byl kdy předtím.
Z Krymu až na Sibiř
Artěk je slavnostně otevřen 16. června 1925. Vznikne z iniciativy sovětského Červeného kříže a slouží s ohledem na své umístění na pobřeží Černého moře jako klimatické lázně pro děti s tuberkulózou. Žádný luxus to ale není.
Nejprve děti bydlí v klasických plátěných stanech, které později nahradí dřevěné domky. Po napadení Sovětského svazu Německem v létě 1941 se tábor musí evakuovat a dvě stovky dětí, které se tam právě nacházejí, stráví celých šestnáct měsíců putováním.
Během cesty, dlouhé okolo 7750 kilometrů, jdou přes Moskvu, Stalingrad a Omsk až na Altaj. Tam od 11. září 1942 až do 12. ledna 1945 působí tábor s názvem „Altajský Artěk“. Během tohoto období se v něm vystřídá asi 500 dětí ze sibiřských měst. A děti, které sem přišly z Krymu, si užijí nejdelší pobyt v historii tábora.
Nejlepší z nejlepších?
Na konci 50.let se tábor začíná rozrůstat raketovým tempem a na konci další dekády se skládá z deseti samostatných táborů. Každý z nich má své jméno, jako třeba Lazurnyj (Azurový), Morskoj (Mořský) anebo Chrustalnyj (Křišťálový).
Areál má rozlohu přes 200 hektarů a čítá přes 150 budov, mimo jiných jsou v něm zdravotnická zařízení, filmové studio, plavecké bazény anebo sportovní stadion. Do Artěku se dostanou jen nejlepší pionýři a ještě pouze za odměnu.
Považuje se to mimořádnou poctu, která není samozřejmá a každý si ji musí tvrdě zasloužit. Děti navíc musí pocházet z příkladných rodin, které projevují náklonnost režimu.
Artěk má kvóty i pro jednotlivé sovětské školy i pionýry z jiných socialistických zemí, je povolen jen určitý počet. V dobách největšího rozkvětu navštíví tábor až 27 tisíc pionýrů ročně. Mnoho z nich jsou děti prominentů.
Slavní hosté a boršč v zubní pastě
Branou tábora však neprochází v dobách jeho největší slávy jenom výkvět mladých budovatelů. Pozdravit vzorné pionýry sem přijdou i významné osobnosti.
Přijíždí například sovětští vůdci Nikita Chruščov (1894-1971) anebo Leonid Brežněv (1906-1982), kubánský prezident Fidel Castro (1926-2016) či indická politička Indira Gándhíová (1917-1984).
Nejenom politikové ale navštěvují zdejší dětské rekreanty. Ti se tak mají možnost setkat třeba s první kosmonautkou Valentinou Těreškovovou (*1937) anebo prvním kosmonautem Jurijem Gagarinem (1934-1968).
Jeho skafandr a vesmírný pokrm, kterým je boršč v tubě od zubní pasty je dodnes k vidění na Krymu v muzeu kosmonautiky.
Za chvíli tady budeme potmě…
Se zánikem Sovětského svazu v roce 1991 přechází Krym do ukrajinské správy. V té době začíná sláva Artěku upadat. I když je na konci roku 2006 prohlášen za dětské centrum pod záštitou UNESCO, čelí i několika skandálům.
Jeden se dokonce týká zneužívání dětí, ve kterém měli být zapleteni i političtí představitelé.
Legendárnímu „letovisku snů“ také docházejí peníze na provoz a v lednu 2009 se v tisku objeví prohlášení tehdejšího generálního ředitele Borise Novožilova o katastrofické situaci v někdejším ráji socialistických pionýrů.
Vláda podle něj už tři roky neposkytla žádné finanční prostředky na provoz tábora. Ten přežívá jen díky prodeji rekreačních zájezdů a hrozí mu zánik. Zaměstnanci nemají už tři měsíce výplatu a hrozí odpojení elektřiny.
Ředitel také zahájí hladovku a skončí v nemocnici s vážnými srdečními problémy. Nejen on, ale většina lidí se domnívá, že jde o úmysl, který má přivést tábor k bankrotu. Pak by bylo možné lukrativní pozemky výhodně rozprodat soukromým investorům.
Vláda nakonec pod tlakem veřejného mínění přece jenom prostředky na záchranu proslulého tábora uvolní.
Chci do Artěku!
Po připojení Krymu k Rusku v roce 2014 se vše mění. Do Artěku proudí ze strany Moskvy obrovské investice a opravuje se vše, co se opravit dá. Z areálu se opět stává prestižní mezinárodní tábor, kam míří děti a dospívající z celého světa.
Pionýrské šátky zde už vidět nejsou, stejné oblečení ale účastníci pobytu nosí tak, jako před lety. Jen je značkové a dodává ho stejná firma, která obléká ruské reprezentanty.
I když většinu míst si rezervuje stát a uděluje je jako odměnu za úspěchy ve vzdělávání, umění anebo sportu, je možné si určitý omezený počet míst také zakoupit. Mají stát v přepočtu přes 30 000 korun. Pobytový program je bohatý na zábavu i vzdělávací projekty.
Děti se mohou účastnit divadelních i hudebních kurzů, pěveckých či vědomostních soutěží. Artěk současnosti chce podle slov svého vedení navázat na tradici minulosti: aby přáním každého dítěte bylo přijet do ráje na Krymu.