Psala se sedmdesátá léta, když technology z USA i Sovětského svazu napadala myšlenka vyvinout opakovaně použitelnou kosmickou loď. Sovětský raketoplán, pojmenovaný Buran, dostal od Ústředního výboru KSSS zelenou 17. února 1976.
První plány podobného stroje se však mezi sovětskými inženýry objevily již koncem 50. let. Na rozdíl od amerického programu Space Shuttle se nakonec sovětský stroj pojmenovaný po sněžné bouři v praxi neuplatnil.
Do vesmíru vzlétl Buran jen jedinkrát, v listopadu 1988. Po dvou obletech Země a pouhých 205 minutách ve vesmíru stroj bez posádky, který řídila automatika, dosedl na bajkonurskou přistávací dráhu.
Není bez zajímavosti, že v případě špatného počasí měl Buran přistát na letišti Hradčany ve vojenském prostoru Ralsko, který byl sídlem sovětských okupačních vojsk v Československu.
Buran se poté předvedl v polovině roku 1989 na pařížském aerosalonu. Během cesty z Paříže do Moskvy na hřbetě obřího dopravního letadla Antonov An-225 Mrija se na ruzyňském letišti představil i Pražanům.
Sověti měli se svými stroji velké plány, ale vše dopadlo nakonec jinak. Zhroucení sovětského impéria a následné ekonomické problémy ambiciózní projekt na postavení flotily raketoplánů definitivně umrtvily.
Druhý stroj zvaný Ptička, který se měl do vesmíru i s posádkou vypravit v roce 1992, už nebyl dokončen. Jeho torzo se nachází na kosmodromu v Bajkonuru.