„Protože mi koncem měsíce října končí dovolená, přikládám lékařské vysvědčení, které vysvětluje moji neschopnost znovu nastoupit do úřadu a předepisuje mi i nadále klid a pobyt venkově…“ posílá 21. října 1865 rakouský spisovatel Adalbert Stifter dopis na ministerstvo.

Bojí se všeho – nemoci, smrti.

Rakouský spisovatel Adalbert  Stifter (1805 – 1868) má z nemocí a smrti takové obavy, že si ve svých 60 letech v roce 1865 vede podrobný deník, kde si denně zapisuje všechno o svém momentálním tělesném a duševním stavu.

Nic mu není dost dobré, pořád si na něco stěžuje.

Většinou ale nemá žádný důvod, jde jenom o jeho vlastní chorobné představy. Neustále má prý „pocuchané nervy.“ Popisuje, jak hubne, v obličeji je nažloutlý, stahuje se mu hrdlo a má strach.

Jeho lékař nejdřív tvrdí, že jde o nedostatek pohybu a příliš mnoho jídla. Potom ale změní názor. Myslí si, že má nemocná játra nebo žlučník a předepisuje mu léčbu.

Lázně nade všechno

Stifter pravidelně jezdí do Karlových Varů. Po pobytu v lázních je „téměř docela zdravý.“ Stejně se ale pořád bojí. Dobrou výmluvou je pro něj hrůza z onemocnění, které by mohlo skončit smrtí.

Do Lince ke své ženě Amalii Mohauptová (1811–1883) nejede kvůli tomu, že je tam hustá mlha.

Svým nadřízeným na ministerstvu posílá žádost o prodloužení dovolené, protože nemůže převzít úřad a je na tom prý tak špatně, „že ho každý zvuk vyleká a každá maličkost vyděsí.“

Nechce nic dělat

Spisovatel Stifter je hypochondr, kterému je všechno dobré, aby nemusel nic dělat. Když je mu šedesát a je v penzi, najednou jeho zdraví sílí a tvrdí, že „teď tu nemoc překonal.“ Jde ale jenom o krátkodobý stav. Strašák nemoci a smrti ho stále neopouští.

Když se v novinách dočte o psovi nakaženém vzteklinou, okamžitě posílá dopis své ženě Amalii, která je se psem v Linci: „Nepouštěj Puzi na ulici. Když s ní půjdeš na zahradu, nes ji a nenechej ji pobíhat po zahradě.“

Smrt přijde vlastní rukou

Šokuje ho epidemie cholery. Dokonce přestává myslet jenom na sebe a zajímá ho i jeho žena.

„Nesmíš čekat, až se v Linci cholera rozšíří, neboť pak už má člověk nezřídka zárodek nemoci v sobě, když se rozhodne dát na útěk.“ Bludné představy o chatrném zdraví ho nakonec doženou k sebevraždě, kterou provede říznutím břitvou do krku 26. ledna 1868. Ztratí spoustu krve a umírá o dva dny později. Smrt, které se tolik bál, si nakonec zařídil vlastní rukou.